KOSTEL SV.JANA KŘTITELE, ul.U Křižovatky

KULTURNÍ PAMÁTKA – kód 16701/2-737
( 50.0250625N, 15.2085589E )
    Původní špitální a hřbitovní kostel měl chórovou věž a první zmínka o něm je z r.1359. Stal u cesty do K. Hory. Současná podoba je z roku 1747. Kostel je jednolodní, orientovaný a již bez věže. V prostoru bývalého hřbitova je obelisk - označuje hromadný hrob pruských vojáků z Prusko-rakouské války v roce 1866. Od r.1920 do r.1932 používala tento kostel církev Československé husitské, dokud si nepostavili kostel na Husově náměstí. Od roku 1952 kostel využívá pravoslavní církev.
Podoba z konce 18.století.
C.K. Professor Josef Vávra piše:
ŠPITÁL
    Kdy a kým špitál čili dům chudých v Kolíně založen byl, vyšlo dávno z pamětí, takže již r. 1625 Kolínští o tom zprávy dáti nemohli; jen to věděli, že kostel sv. Jana křestitele s chalupou vedle něho stojící ( č.11) ode dávna špitálem sluly. První zpráva o něm jest z r. 1359, kdež Bernard Eisengraber, zlatník z Hory, věnoval 2 kopy gr. platu, který měl na statku dědičného richtáře Krištofa, strýce svého, ve Štítařích, kaplanu na mše při špitále kolínském, o čemž svědčili konšele Jan Sechsel, Mikuláš Pleibshie, Peczholt z Jihlavy, Ludlin Weinant, Mikuláš kovář, henzl Helmbrecht, Enderlin pláteník, Jan Rabenstein, Mikuláš Piller, Petr Meisner, Henzl Lipoltův a Jindřich Strauss 1). R. 1361 rozmnožil onen Bernart toto nadání mešní na 6 kop gr. Ročního platu a podal k tomu Mikuláše klerika, syna Mikuláše kováře z Kolína, kteroužto volbu richtář a konšelé schválili, pokudby zvolený Mikuláš kovářův chvalitebný život vedl.
    V poslední čtvrti 14. století mělo záduší špitálské značné jmění, zejména role, louky, zahrady a úroky, a to jmění se dobrovolnými dary a odkazy stále množilo; r. 1380 přivlastnili Mikeš Peterman a Haman Buzický špiálu všechen statek, jehož byli opatrovníky, zejména dva díly dvora v Nové Vsi, pět kop latu na domě Sechslově, čtyři a půl hřivny platu a dva dily na osmi masných krámích. Byla to tuším ona třetina statku, kterou mikuláš Šecl roku 1376 na spásu duše své odkázal. R. 1382 dala Aluše Wagenknechtova špitálu 4 kopy, 1389 Jan z Křečhoře 10 kop na vytápění lázně chudých, 1390 dal Ditl Halbwurst špitálu půl kopy platu, na světlo chudým ve špitále 20 gr. Platu; téhož roku dal hanuš Meisner špitálu 10 kop, 1393 Jelenec pilář kopu platu, 1398 Jakeš z Kouřimě 30 kop gr. - Jiný dům chudých, zvaný selhaus ( domus animarum) stával na pražském předměstí, a bydlely tam chudé panny a vdovy, po kláštersku trvajíce na modlitbách a práci. Říkali jim běkyně, a nebyly vázány sliby řeholními. Vyživu měly z práce své i z almužen. R. 1387 odkázala jim Kristina Jihlavská 12 gr. Ročního platu.
    V městských knihách kolínských z 14. století dočítáme se začasté, že zavazovali se měšťané neb měštky, i sousedé vůkolních vsí, podniknout pouť do Říma na spasení duše Řehakovy. Téhož roku odkazal Mikuláš Jungmaier peníze na pouti do Říma a Cách, podobně i r. 1389 Henzl Ticz, 1390 Henzl krejčí, 1399 Human Kunatův. Pouť do Říma vykonali r. 1389 Kristina Caglova, 1390 vdova Kunšova, Pišolf richtář starokolínský, Jan richtář velimský, Antúš, Ješek, Hřešet, Madalena postřihačka, 1399 Klara Kuncova. Podnikány byly tyto pouti větším dílem na usmíření spáchaných křivd, tytýž i vražd.