RADIMSKÉHO, PŮVODNÉ PODSKALSKÝ MLÝN
( 50.0304983N, 15.2009711E )

      První písemná zmínka o existence mlýna je z konce 13.století. Jez, u kterého stál byl zrušen při stavbě Masarykova mostu. Současná budova je z 2.poloviny 19. století. Od roku 1851 ho vlastnila rodina Radimských a proto i ten název. Tady se narodil československý diplomat Vladimir Radimský, spisovatel Ladislav Radimský ( pseudonym Petr Den) a malíř Václav Radimský. Posledním majitelem je investiční firma Residence u Radimského Mlýna s.r.o. , která má velké stavební plány – rekonstrukci mlýna a stavbu více než 10 bytových domů. " PODÍVEJTE SE" na okolí v roce 2021. Stare obrázky a fota jsou " ZDE ".
    První vyobrazení mlýna je z roku 1640 od Carla Cappiho.
    Mlýn přežil mnoho katastrof :
    - během husitských válek byl mlýn vypleněn
    - r.1633 ho vypálili Švédové
    - r.1868 - mlýn vyhořel
    - r.1901 – povodeň poškodila velkou budovu
    - r.1926 - mlýn vyhořel
    - r.1948 - mlýn zestátněn
C.K. PROFESSOR JOSEF VÁVRA píše:
     Mlýn podskalský, r. 1491 na strojích o tři kola rozmnožený, prodal roku 1492 Matěj mlynář za 250 kop gr. č. Janu Rejholcovi z Hradce, po němž r. 1511 dědila dcera Jána (Johanna), vdaná za měšťana Jana Matrase ; roku 1520 prodán jest mlýn měštanu Jan Střelci za 475 kop č. a r. 1525 od vdovy Doroty Střelcovy za 450 kop gr. č. vladykovi Václavu Popelovi z Vesce, od něhož ho r. 1528 koupil za tytéž peníze Václav Motáček mlynář. Týž tu hospodařil do roku. 1551, zůstaviv ve mlýně drahně svršků, 22 vepřů krmných a 86 korců pšenice. Synu svému Janu z první manželky odkázal 100 kop, ostatek manželce své Anně a jejím synům Janu a Pavlovi, jak již při domě č. 48 v rynku vypravováno bylo. Tato Anna Motáčkova provdala se r. 1556 za Bartoloměje sedláka, s nímž tu hospodařila do roku 1572, obracejíc užitky mlýna na své vlastní obohacení ; mlýn pak na stavbách sešlý nemohli synové její Jan a Pavel, když se ho ujali sami, více udržeti, nemajíce peněz na stavby, a proto ho dne 14. května 1573 prodali obci města Kolína za 620 kop gr. č. Pavel Motáček potom odešel na vojnu do Uher, odkud se více nevrátil; bratr jeho Jan pak zůstal v mlýně co chasník, až byl r. 1587 ve rvačce s Pavlem Kurkou, nezbedným synkem městským, zabit. Obec městská potom spravujíc mlýn k svému užitku, r. 1590 ustavěla tam valchu, ze které Michal Hyttich jirchář platil 10 kop ročního nájmu. Čteme také v pamětech města Kolína (Musejník r. 1848), že ten mlýn r. 1592 hnal vodu do věže starožitné bašty, na skále výš trčící, odkud pak šla voda labská po mostě železnými trubami do města; však dlouho as ten vodovod nesloužil, neb již roku 1597 neměla obec jiné vody v městě, než z pramene štítarského, a ony železné trouby, leževše mnohá léta bez užitku, r. 1620 prodány byly Janu Albrechtovi Křineckému z Ronova.
     Mlýn podskalský (prvotně měl r. 1771 č. 61, roku 1805 č. 361, od r. 1825 č. .112), jak od r. 1573 náležel obci města Kolína, býval pronajímán, a po zkáze mlýna hrobského r. 1689 míval vždy více mlečů. Leč od počátku 18. století ten mlýn scházel z nedostatku správy, až pak obecní pokladna r. 1756 na správu strojů a položení nového prahu musila vydati téměř 2000 zl., a nedostávalo se ještě 800 zl. na upravení šejdovny, povodníku a pily. Ježto však obec potřebna byla peněz pro tehdejší časy válečné, tu prodal primas Josef Lysander s ostatními konšely a staršími dne 17. března 1758 mlýn pod skalou, zevnitř kamenný a šindelem krytý, v něm 6 složení moučných, jedno kolo s 5 stupami, jedno kolo s jahelkou, povodník, pilu a valchu, k tomu byt mlynářský s chlívem a konírnou, roli pod 12 korců, a louku s jeden vůz sena Josefu Salandovi mlynáři, a sice tak, že týž dal obci 4000 zl. zákupu a zavázal se k dědičnému platu 700 zl. a odvádění výročních vánoček, Martinských husí, švábských krup a pecnů z nového žita, jak potud vždy ze mlýna se dávalo děkanu, císařskému richtáři, radním a starším i syndikovi. Však zemřel Šalanda již r. 1759, a vdova jeho Voršila prodala mlýn zpět k obci. R. 1778 prodal primas Pábíček ten mlýn obecní za 4800 zl. zákupu o 460 zl. stálého úroku mlynáři Janu Tesánkovi pardubskému a manželce jeho Josefě, kteřížto manželé na tom mlýně nemálo se zmohli statkem. Tesánek zemřel r. 1792, a po něm zbyla vdova a dvoje děti, totiž vlastní syn Vincenc Tesánek a tři syni a dvě dcery po Šubertovi, předešlém muži paní Josefy Tesánkové. Tato paní, koupivši pro tuto rodinu Šubertovskou mlýn na Baště u St. Kolína, pustila mlýn podskalský nejmladšímu synu Vincenci T e s á n k o v i, kterýž ho však roku 1803, maje hojný statek při městě Kolíně, za 61.000 zl. (papírových) prodal Josefu Dostalovi mlynáři, týž r. 1804 za 64000 zl. Josefu Jelínkovi, mlynáři v Přívorech u Mělníka; leč držba mlýna tím se neustálila, nebot r. 1805 ho koupil Jan Fiala, mlynář pečický, za 71.500 zl., r. 1806 Václav Rieger, a 1807 Antonín Vrba z Kutné Hory za 97.000 zl. Tehdáž měl mlýn 8 složení, jahelku a 2 povodníky kromě role a zahrady. Vrba držel mlýn do vánoc r. 1831, kdež cholerou zemřel 64 1etý ; neměl dětí, a proto dědila po něm vdova jeho Františka roz. Hančková z Hory (t 1837, majíc věku 73 let). Její schovanka Františka šl. Schranzova z Voramberka, vdavši se za Pražana Karla Pštrosa, dědila po ní mlýn, 20 korců rolí, 2 louky a les ve Frankovicích (vše udáno jen v 12.678 zl. stř.), a r. 1846 prodala to vše za 69.000 zl. Josefu Lustigovi, dřevaři v Praze, a Thekle, manželce jeho, kteříž pak zase r. 1851 prodali mlýn o 9 složeních, s jahelkou, dvěma povodníky, zahradou, 20 korců rolí, 14 k. luk a 15 k. lesa za 72.000 zl. stř. Janu Radimskému. Od r. 1864 drží ten statek JUDr. Václav Radimský, poslanec na sněmu zemském, kterýž mlýn po požáru r. 1868 znamenitě rozšířil a stavbami zvelebil na pravou ozdobu břehu labského.