ŽELEZNIČNÍ NÁDRAŽÍ KOLÍN
ROREJCOVA 569
EXTERIÉR

( 50.0249825N, 15.2136953E )
     Národní kulturní památka, katalogové číslo:kat. č. 1999997071. Kolín je důležitý železniční uzel - z jeho nádraží vyjíždí vlaky do směrů: Praha, Pardubice, Havlíčkův Brod, Nymburk a Ledečko.
Součásná budová je třetí v pořádí. "Kolínské nádraží... prošlo složitějším vývojem. V souvislosti s výstavbou železnice z Olomouce do Prahy v letech 1843-1845 byla v roce 1845 postavena podle projektu vrchního inženýra Antona Jünglinga nevelká výpravní budova IV. třídy. Nacházela se přibližně v místech před dnešním vstupem do současné odjezdové haly. Byla zbourána až v roce 1940. Po výstavbě severozápadní dráhy vznikla v roce 1871 nová, honosnější přijímací budova podle projektu známého, ve Vídni působícího architekta Moritze Hinträgera. Stála jako ostrovní uprostřed kolejiště a byla společná pro obě dráhy (každá ze společností měla své kolejiště na jedné straně budovy). Zbourána byla na jaře 1941. Pro zajímavost uveďme, že architekt Hinträger měl ke Kolínu úzký vztah díky své spolupráci s Františkem Horským, majitelem kolínského velkostatku, pro kterého projektoval například zámek v Býchorech či hrobku v Ovčárech.


  • nad4
  • nad5
  • nad6
  • nad2
  • nad4
  • nad5
  • nad6
  • nad6
  • nad6
  • nad6


    Ve třicátých letech 20. století se začala připravovat stavba nové výpravní budovy. Plány vypracovali v letech 1935 (soutěž) —1937 (schválený projekt) architekti Vladimír Weiss a Karel Caivas. Nová odbavovací budova byla otevřena 9. prosince 1940. Vladimír Weiss se jako projektant také spolupodílel na přípravě naší expozice na Světové výstavě v Bruselu v roce 1958...
Halu nádraží zdobí dvě sgrafita od Zdeňka Kazdy a Vlastimila Květenského z počátku 50. let a rozměrný obraz s železniční tématikou od Miloše Kratochvíla z 60. let."(*25)
První vlak, tažený parní lokomotivou, slavnostně přijel v roce 1845, kdy byla otevřena dráha z Olomouce do Prahy.
„Jeden ze stavitelů inž. Jan Perner jistě tehdy netušil k jakému rozmachu postavením dráhy dojde, ať již k zprůmyslnění měst, rozkvětu obchodu, kultury i posílení národního sebevědomí. Nebyly však vždy jen časy mírové. Střídaly se s léty válečnými, z nichž druhá světová válka byla zatím nejstrašnější. Pochopitelně ani Kolín, včetně železničního uzlu, nebyl ušetřen. Nálety anglo-amerických letadel těsně před koncem války vykonaly své. A kdo viděl kolínské nádraží po těchto náletech v březnu a dubnu 1945, jistě nepředpokládal, že provoz se obnoví v nepoměrně krátké době. Již 10. května 1945 přijel do Kolína první vlak z Prahy. Byl tažen lokomotivou 464.o66 a měl číslo 2353, později ještě druhý 2355. Týž den vyjíždí z Kolína taktéž první vlak do Prahy s léky a moukou jako pomoc Praze...
Celá léta projížděly Kolínem a z něj vyjížděly vlaky tažené parními lokomotivami. Jejich charakteristickým znakem byla oblaka páry, kouře, sazí a vůně spáleného oleje. To ale již nenávratně patří minulosti. Dnes jsou nad kolejemi nataženy pavučiny trolejového vedení. Není to tak dávno, kdy do Kolína přijel první slavnostní vlak tažený elektrickou lokomotivou. Bylo to 7. listopadu 1957, a toho dne byl celý 165 km dlouhý úsek z Prahy do České Třebové připraven k zahájení zkušebního provozu. 29. září 1958 se v Kolíně napojil úsek trolejového vedení od Nymburka a 8. listopadu 1965 pak úsek do Kutné Hory. Avšak provoz parních lokomotiv v Kolíně zdaleka nekončil. Ten ještě potrvá do roku 1979, kdy 13. května přijede ke IV. nástupišti poslední osobní vlak 5946 z Čáslavi tažený parní lokomotivou, tzv. „Papouškem" řady 477.o43. Tam, kde není trolejové vedení nataženo, dopravují vlaky moderní motorové lokomotivy... (*27)
Místní dráha Kolín - Ledečko
„...Provoz na této trati byl zahájen dne 15. prosince 1900 v úseku Kolín—Nový Dvůr n. S. (dnes Rataje předměstí) a dne 6. srpna 1901 pak na úseku tratě Čerčany—Nový Dvůr n. S. a na odbočce Rataje—Přívlaka (dnes Ledečko)—Kácov. V jízdním řádu dnes tuto trať najdeme pod číslem 234 a celková délka je 40 km. Zachoval se i „Pamětní list o projektu lokální dráhy z Kolína přes Čerčany do Benešova", který byl vypracován v Zásmukách a v Sázavě v říjnu 1890 a podepsán hrabětem Leopoldem ze Šternberka a Fridrichem Schwarzem. Vyzdvihuje se v něm skutečnost, že „projekt je veden prostorem na železniční spojení nejchudším a o eventuální konkurenci nemůže být v dopravě ani řeč". Projekt postavení tratě byl koncipován do krajiny, která má produktivní hospodářství polní, hustě osídlené prostory, cukrovarnický průmysl, cihelny apod. Bylo jisté, že tyto faktory získají projektovanou železnicí hospodářské povznesení a železnice jim umožní svými přednostmi konkurovat sousedním územím. Důkazem lokálních zájmů bylo, že peníze potřebné na vypracování technických materiálů byly zajištěny z místních prostředků, stejně tak, jako byly dopředu zlatem zajištěné kmenové akcie. Podle projektu byla trať směrována z Kolína přes Červené Pečky, Ratboř, Chotouchov, Bečváry, Hatě, Uhlířské Janovice, Rataje a Přívlaka dále do Čerčan. Projekt byl řešen jako lokomotivní dráha s normálním rozchodem...
…Projekt vypracovali inženýři Jos. Svatoš a Max. Pícha v Praze. Stavba celé trati byla zadána podnikatelství staveb inž. Osvalda Životského 30. srpna 1899 a dokončena byla za dva roky koncem července 1901. Železné kolejivo dodaly Kladenské hutě a železné mostové konstrukce První Českomoravská továrna na stroje v Libni.
...Zpočátku byl na místních drahách zaveden telegraf, později se od něj upustilo a zavedly se výhodné telefony, které jsou levnější a nepotřebují tak kvalifikovanou obsluhu jako telegraf.
Po celou dobu provozu na této místní dráze se vžil název „Posázavský pacifik".
Dnes, více jak kdy jindy, mnoho cestujících využívá této tratě k jízdě za odpočinkem a rekreací. Okolo řeky Sázavy se během let postavilo mnoho rekreačních chat a osad. Každou sobotu, zejména v letním období, se vlaková souprava stává těsnou, protože majitelé chat, nejsou-li zhýčkáni automobilem, spěchají na nádraží, aby podnikli cestu svým neopakovatelným vláčkem. Je to doba trampů, zvuků kytar a mládí, ke kterému patří veselí.
Z Kolína profil tratě je prakticky ve stoupání až do Uhlířských Janovic. Po výjezdu z této stanice se za zastávkou Mitrov ponoří vlak do zajetí lesa a za zastávkou Mirošovice pak již ve 20%, spádu sjíždíme do Rataj předměstí (dříve Nový Dvůr). Poté mnoha ob-louky se blížíme k řece Sázavě. Za zastávkou Rataje-odbočka se k trati Kolín—Ledečko připojí trať ze směru od Kácova a po přejetí železného obloukového mostu přes řeku Sázavu obklopí nás tma tunelu a již vjíždíme do stanice Ledečko, která je naším cílem.
Ohlédneme-li se po příjezdu do stanice Ledečko zpět, uvidíme na mechanickém návěstidle návěst „volno". To odjíždí vlak směrem na Kolín. Za chvíli zmizí v zářezu trati. Po přestavení návěstidla do polohy „stůj" je postavena vlaková cesta do Kácova. To se objeví na návěstidle dvě ramena, která signalizují návěst „Vjezd odbočkou". Nezasvěceného to překvapí, avšak znalci místních poměrů vědí, že toto návěstidlo je zároveň vjezdovým pro Rataje-odbočku.
V Ledečku pak mnozí cestující buď přestoupí do vlaku směr Čerčany nebo Světlá n. S. Ostatní se pak rozchází do svých rekreačních chat nebo jen tak na procházku lesem nebo kolem řeky Sázavy..." (27*)