KUTNOHORSKÁ ulice - PŘEDMĚSTÍ
BÝVALÝ KAPUCÍNSKÝ KLÁŠTER

( 50.0263619N, 15.2036303E )
    Do Kolína přišli první dva kapucíni v roce 1661. Bydleli v domě „U tří korun“, kde následně byla i veřejná kaple. Klášter byl postaven v letech 1666-1671 mimo hradby města podle projektu kapucína P. Bruna Hirsche z Č. Budějovic, pozdějšího prvního kolínského kvardiána - představeného kláštera. Kapucínský řád byl žebravý řád. Protože nemohli vlastnit nemovité statky, všechny jejich peněžité almužny museli spravovat kolínští purkmistři, kteří nakupovali vše potřebné k jejich životu a k činnostem. Když Josef II. zakázal žebrání, byli financováni z náboženského fondu.

  •  vstup
  • V současné době ho spravují jezuité
  • Pohled z ochozu sv.Bartoloměje
  • Uprostřed budovy je rajská zahrada
  • Požár  v r. 1796 klášter skoro zničil
  • Konvent musel byt znovu postaven
  • V akci-K-


     Klášter mnohokrát přestavovaný. Dnešní podoba je z let 1908-1913. Klášter byl násilně zrušen v r.1950 v akci "K". V r.1953 byl zde zřízen internát i s jídelnou pro Zdravotní školu, který sloužil až do r. 1989. Pak kapucíni dostaly objekt v restituci zpět. Kvadrián kapucínského kláštera na Loretánském náměstí v Praze bratr Josef řika: kapucínský řád je nejlidovější duchovní řád. ( rok 2017).
    V roce 1999 pronajali kapucíni klášter jezuitům za 1,-Kč na 99 let.
    Součástí kláštera v Kolíně je klášterní kostel Nejsvětější Trojice. Vedle něho je kašna a sousoší.
    Dnes je klášter centrem spirituality a duchovních cvičení.
Historie kláštera v kostce
1661 - první dva kapucíni přišli do Kolína
1662 - císař Leopold dvorním dekretem povolil stavbu kláštera
1664 - povolena veřejná kaple v domě U tří korun
1664 - začalo se s vykupováním pozemků
1667 - na den sv. Antonína z Paduy ( 13.června ) položen základní kámen kláštera
1667 - ke konci roku byla stavba v takovém stavu, že se první 4 kapucíni mohli ubytovat
1671 - 27.června byl klášterní kostel Nejsvětější Trojice dokončen a vysvěcen
1672 - městská rada povolila klášteru napojit se na městský vodovod
1679 - 1680 všichni kapucíni zemřeli při plnění svých křesťanských povinností během moru
1719 - nová střecha kostela
1740 - další opravy střechy
1770 - číslice je vysekána do kamene na rohu konventu. Zatím jsem nezjistil co se stalo.
1796 - požár zničil ¾ města, včetně kláštera
1908-1913 – klášter konečně opraven
1943 - vznikl pěvecký sbor Kolínští zpěváčci
1950 - klášter byl násilně zrušen v AKCI "K"
1953 - zřízen internát pro Zdravotní školu
1991 - v restituci vrácen kapucínům
1999 - kapucíni pronajali klášter jezuitům za 1,-Kč na 99 let.
http://www.kolinskyklaster.org:
„Bývalý kapucínský klášter v současné době provozuje jako Centrum spirituality a duchovních cvičení katolický řád jezuitů společně s Akademickou farností Praha a řeholními sestrami z pražského Karmelu Edith Stein.
V klášteře nežije žádná stálá komunita mnichů, namísto toho zde vytváříme prostředí pro duchovní cvičení.
Duchovní cvičení, neboli exercicie, se zde konají ve formě několika desítek kurzů ročně v trvání od dvou do osmi dní. Snažíme se být k dispozici jak naprostým začátečníkům tak pokročilým. V programu kláštera tedy najdete kurzy úvodu do meditace a modlitby, ignaciánské exercicie, kontemplativní exercicie, filmové exercicie, exercicie využívající enneagram a další. Nakolik to program konkrétních kurzů umožňuje, snažíme se nabízet prostor pro individuální doprovázení v osobních rozhovorech..."
"Místnost knihovny se údajně spolu s vězeňskou celou, skladištěm cenností a pokoji pro hosty nacházela v prvním patře jižního křídla čtvercového ambitu umístěného za kostelem. Nejstarší datovaná zmínka o ní pochází z roku 1674, tři roky po vysvěcení kláštera. V Kolíně tehdy působil známý kazatel Longin z Prahy, který pro svou práci potřeboval odpovídající literaturu. Místní kvardián, již zmíněný stavitel Bruno Hirsch z Č. Budějovic proto požádal hradčanského představeného Bertholda Hoffmana ze Slezska o zaslání knih z Prahy. Ten vyhověl a poslal 19 děl, zejména výkladů Písma svatého, v celkem 21 svazcích.. O rok novější je provenienční zápis na prvotisku latinské Bible znovu objevené v klášteře v roce 1734. Ta ovšem nepatřila do konventní sbírky, ale pro svou potřebu ji měl ve své cele místní katecheta. Svůj vliv na rozvoj knižní sbírky měla jistě také řádová studia, byť spíše lokálního významu, doložená v roce 1699. Z donátorů knihovny známe dědice jednoho ze zakladatelů kláštera Adama Jaroslava Schaffmana de Hermeles pohřbeného v místní kryptě. Při příležitosti oslavy 45. výročí fundátorovy smrti 4. března 1724 darovali bratřím 52 knih. Ve vnitřním vybavení knihovny se v 2. polovině 18. století nenacházel žádný významný umělecký předmět a knihy byly pravděpodobně uloženy v místnosti sloužící i pro jiné účely. Po odvezení řeholníků v dubnu 1950 a zrušení kláštera byla zabavena také knihovna, jejíž přesný rozsah ovšem není jistý. Zpráva o svozu klášterních archivů a knihoven z 31.3.1952 hovoří o třech tisících svazků, údaje v tomto jinak obsáhlém prameni jsou ovšem častěji nepřesné. Dosti vágně a nejistě ovšem působí i jiný, primární pramen, hlášení církevního tajemníka ONV v Kolíně o stavu v klášterech z října 1950, v němž je jejich počet odhadnut na 5 až 10 tisíc. Podle svozových pravidel měly být knihy určeny pro Národní knihovnu v Praze, na počátku 21. století však o existenci fondu není nic známo, jakoby se ztratil." http://bajger.wz.cz/frk/chapter8k.html
ZALOŽENÍ KLÁŠTERA PODLE c. k. profesora JOSEFA VÁVRY:
„V této době soužení ( po r.1660 ) poznali Kolínští nedostatečnost duchovní správy ve městě svém; děkan Pavel Petr Galli, jsa tu již od r. 1643, byl kněz starý, často churavý a závratí stižený, a při tehdejším nedostatku nemohl dostati kaplana k výpomoci; k tomu byla působnost jeho obtížná, ježto měl ve správě své také fary starokolínskou, konárovskou, ovčáreckou, veltrubskou, novovesskou, křečhořskou i lošanskou. Když páter Galli zemřel 8. září r. 1662, dosadil arcibiskup na jeho místo kněze Jana Karla Sedleckého, starce neduživého. Tu se ujala v Kolíně myšlenka, povolati do města kněží řádu kapucínského, aby klášter zde sobě vystavěli. Již r. 1661, kdy děkan Galli pro nemoc nemohl službu konati, přišli do Kolína dva pražští kapucíni na výpomoc, jichž účinkování se líbilo měšťanům tou měrou, že městská rada požádala provinciála řádu, aby se zasadil o založení kláštera v Kolíně. Týž provinciál frater Samuel ujal se té věci a v létě r. 1662 svolal do Lince kapitolu svého řádu, kdež stalo se usnesení, aby v Kolíně založen byl nový klášter. Toto usnesení potvrdil císař Leopold dvorním dekretem, daným v Prešpurce dne 1. září r. 1662. Na jaře r. 1664 dali se kapucíni do díla ; provinciál frater Angelus z Deggendorfu a kustos frater Martin zplnomocnili dva kolínské radní pány, Jiřího Eberta a Jiřího Formandle, aby sjednali místo pro budoucí klášter. Ti vyhlédli k tomu skupinu dvorů, chalup a domků na díle pustých před branou horskou vpravo od silnice. Při majitelích oněch gruntů nepotkávali se s obtíží, spíše s ochotou, a tak dle tržní smlouvy ze dne 31. května 1664 koupili od primatora Šimona Bělského za 30 zl. nárožní dvůr pustý proti horské bráně, od paní Anny Bezdružické nový dům za 300 zl., a vedlejší domek za 90 zl., od císařského rychtáře Michala Salaje z Cifry za 300 zl. čtyři dvorce a chalupy u silnice podle sebe stojící, kteréž jindy drželi Václav ze Semechova, Václav Kůň, Zigmund Kozel z Reizenthalu a emigrant Ludvík truhlář; dále od Matěje Kvasničky pustý grunt za 80 zl., od Anny Karáskové za 53 zl. spálenou chalupu, od obce dva sirotčí grunty po Jindřichu Kabátovi a Jakubu Izrahelovi. Královská komora k tomu darovala zabavený grunt po Matěji Maříkovi, někdy obročním písaři zámeckém, obec městská pak pustý grunt Otýpkovský a tu uličku, kteráž mezi těmi grunty vedla na příč. Úhrnem získali komissaři 13 gruntů, a kapucíni za to zaplatili 912 zl. na dobrodincích vyprosených. Dvorním dekretem ze dne 25. dubna byly ony pozemky osvobozeny od všech berní. Potom jsou ony budovy strhány, a na den sv. Antonína z Paduy ( 13.června ) r. 1667 položen jest základní kámen kláštera, jehož stavba při známé prostotě, jakou nařizuje kapucínská řehole, prospívala tak rychle, že na zimu r. 1667 již první kapucíni tam se ubytovati mohli. Byli to superior frater Adalbert Celler z rodu rytířského, jehož otec Kašpar Celler z Rozenthalu v létech 1616-1620 býval hejtmanem na zámku v Kolíně, dále co kazatel frater Ladislav Perlenec, Čech z města Běliny, a bratři laikové Oktavian rodilý Čech a Otto rodilý ze Švýcar. Klášterní kostel Nejsvětější Trojice dokončen a pražským arcibiskupem Matoušem Zoubkem z Bielenberka posvěcen byl dne 27. června r. 1671. Veškeren náklad na stavbu kostela, kláštera a založení rozsáhlé zahrady udává se na 25.600 zl., k čemuž hojně přispívala šlechta česká, zvláště hraběnka Eleonora z Nostic, rozená kněžna z Lobkovic, jež dala 7000 zl., pak hrabě Hanuš z Trautmansdorfu na Pečkách, hrabě Václav Jiří ze Šternberka na Radovesnicích, rytíř Adam Jaroslav Šofman z Hemmerles na Konárovicích, a j. Kolínský měšťan rytíř Jan Baralič z Biháče, jenž byl tu usedlý od r. 1651, odkázal kapucínům 1000 zlatých, a někdejší primátor Jeremiáš Spira, byv do r. 1625 rozhodným evangelikem, odkázal jim r. 1664 10 kop na pořízení kazatelnice. Celé město bylo kapucínům upřímně náchylné ; když r. 1672 guardian frater Bruno u městské rady prosil za dovolení, aby z městského toku vody směl klásti trouby na klášterní zahradu, tu městská rada ochotně svolila, „poněvadž jest ten klášter obci pravým klínotem na rozmnožení cti a slávy Boží a spasení duší, aby páni páteři z obecních trub na kouřimském předměstí vodu na svou zahradu vésti směli.
Přijetím kapucínů do svého města a horlivým fedrováním jejich zjednali sobě Kolínští velmi příznivé mínění u zemské vlády, u arcibiskupa, též u pobožného císaře Leopolda, zvláště když nezůstávalo tajno, kterak primas a všechna rada městská dohánějí liknavé sousedy a nájemníky k vykonávání velikonoční zpovědi, sami je v tom předcházejíce dobrým příkladem. Proto když po smrti děkana Jana Karla Sedleckého (+ 15. srpna 1667) šla od městské rady prosba k císaři, aby patronát nad kostelem děkanským, jejž město za katolické reformace roku 1625 pozbylo, zase městu byl navrácen: císař Leopold I. vyslyšel tuto prosbu a dekretem ze dne 24. července roku 1668 „v milostivé náklonnosti ku královskému městu Kolínu zase navrátil jemu tu od JMC. Ferdinanda II. slavné a vzácné paměti suspendýrovanou kollaturu neboližto jus patronatus při kostelích jejich i s tím vším, co k tomu přísluší, vedle čehož by purkmistr a rada města Kolína nyní i budoucně děkana neb správce své duchovní, avšak příkladné, hodné a spůsobné, presentýrovati a za konfirmaci jich, kdež náleží, žádati mohli, z jistých slušných příčin, dokudžby ve víře svaté samospasitelné římskokatolické, ve kteréž nyní dle zprávy nám dané horlivě upevněni jsou, setrvali."
Však již před tím vyřízením užil arcibiskup kardinál Harrach naposled práva patronátního v Kolíně, a 23. srpna 1667 jmenoval tu děkanem pátera Vavřince Marka Guigni, titulárního kanovníka litoměřického a boleslavského.“