STARÝ ŽIDOVSKÝ HŘBITOV, KMOCHOVA ulice
ÚVOD:

( 50.0294875N, 15.1963361E )
    Sousedí se Sokolovnou. Druhý co do velikosti po tom v Praze. V minulosti musela se založením hřbitova souhlasit feudální vrchnost, proto židovské hřbitovy bývaly často daleko od vesnice nebo města, aby je ostatní obyvatelé „neměli na očích“. Někde směl být takový hřbitov založen jen na opovrhovaném místě, například v sousedství popraviště. Kolínský židovský hřbitov byl založen mimo opevnění města. Kolínský rabín Feder uváděl jako nejstarší čitelný nápis náhrobku z roku 1418. Pro zajímavost - starý židovský hřbitov v Praze je takto datován od roku 1439, tak že je mladší :) . Povětrnostní vlivy stírají texty náhrobků. V současné době je čitelný popis náhrobku z roku 1492.
    Na hřbitově je přes 2500 náhrobků. Pokud se již nedostávalo místa, přikoupil se další pozemek. Nepohřbívalo se ve vrstvách.

  • Východní
  • Rabín
  • Na.
  • Pokud.
  • Nepohřbíval.
  • Pod.
  • Zde,
  • Druhý
    Židovské pohřební bratrstvo ( Chevra kadiša ) bylo nejstarší po tom v Praze a mělo na starost vše spojeno s pohřbem zemřelého. Vybíralo od ostatních židů příspěvky. Jednu třetinu dávali pozůstalým, druhou zajistili pohřeb a třetí uložili pro horší případy - když zůstala manželka sama s dětmi a pod. Na židovském hřbitově se místo pro hrob platí jen jednou a navždy! - proto jsou zde tak staré náhrobky.
    Zde je pohřben rabín Becalel, syn známého pražského rabína Löwa. Rabín Löwe stvořil podle legendy Golema.
    I dnes někdo položí kamínek na pomník, jak je u Židů zvykem, nebo zapálí svíčku.
    Pohřbívalo se do r.1888. Pak byl postaven NOVÝ ŽIDOVSKÝ HŘBÍTOV na Zálabí.
    V informačním centru si můžete zapůjčit klíče nebo i objednat prohlídku s výkladem.
    Největší odborník na židovskou tématiku v Kolíně je historička a publicistka PhDr. Miroslava Jouzová, Ph. D. - Osobnost roku města Kolína za rok 2011. Organizuje také pokládaní kamenů zmizelých ( stolpersteinů) v Kolíně.
    Židé odmítají kremaci a pohřbívají pouze do země. Pohřeb se má uskutečnit co nejdříve, pokud možno ještě v den smrti. Uložení do hrobu předchází rituální očištění zesnulého (tahara), po němž je tělo oblečeno do košile, spodků a nakonec rubáše (kitlu). Všechny součásti oblečení jsou bílé. Do rakve, která se vždy zhotovuje z prostých, nehoblovaných prken, nesmí přijít žádné květy ani šperky. Zásadou židovských pohřebních zvyklostí je totiž prostota, v níž není místa pro rozdíly mezi bohatými a chudými. Po modlitbách a smutečním proslovu rabína je rakev za pronášení žalmů nesena ke hrobu. Když je do něj spuštěna, hodí každý z přítomných na rakev tři lopatky hlíny. Závěr obřadu tvoří modlitba „Kadiš“. Doba do pohřbu a sedm následujících dní je nejintenzivnějším obdobím zármutku(šiva), kdy pozůstalí ani nevycházejí z domu. Dalších třicet dní smutku (šelošim) již pozůstalé pomalu přivádí k povinnostem života, ale ještě rok od smrti nejbližších příbuzných platí zvláštní smuteční ustanovení včetně závazku zdržet se zábav. Kamenný pomník se vztyčuje zpravidla rok po úmrtí.

RABÍN PhDr. RICHARD FEDER roku 1925 napsal:
    K největším zajímavostem Kolína náleží beze sporu starý židovský hřbitov, rozprostírající se mezi ulicí Fügnerovou, Sluneční a U chudobince. Jest to rozsáhlá zahrada, posázená četnými stromy ovocnými i neovocnými. To „místo mrtvých", čiše z jara nejlibější vůní a poskytuje na podzim hojnost lahodných švestek, šťavnatých hrušek, sladkých ořechů a kaštanů bez počtu; po celé léto hostí sta zpěváčků, z nichž přemnozí nalézají na obrovských „ptáčnicích" v červnu a v červenci vítanou stravu; všecky rovy jsou porostlé kyprou travou, které se tu obzvláště dobře daří a jest měkčí a pestřejší nejdražších perských koberců. Také Náglův dům s velikou zahradou ve Fügnerově ulici byl do nedávna součástkou tohoto hřbitova; tam ovšem není hrobův. Tento hřbitov jest majetkem israel. náboženské obce kolínské a Israelského pohřebního bratrstva „Chevra Kadíša", jehož stařičký předseda pan Jindřich Singer pečuje s úctou skutečně posvátnou o uchování hřbitova, který láká k sobě hochy i výrostky, kteří často na starých náhrobcích zkoušejí své síly.
    Toto „místo života", jak nazývali staří židé eufemisticky své pohřebiště, jest úzce spjato s kolínskou Židovskou ulicí, jež bývala až do roku 1848 skutečným ghettem, opatřeným branami u ustí do ulice Pražské a Kouřimské, a všichni židé, kteří žili v Kolíně a v okolí po pět století vedle sebe a po sobě, nalezli tu svůj poslední odpočinek. Za tuto dlouhou dobu byl Kolín častěji nepřáteli (někdy i přáteli) vydrancován, lehl několikráte popelem, změnil mnohokráte svůj ráz, ale ten hřbitůvek zůstal tím vším nedotčen a čím více Morána v městě, tím více rostl. Podle Vávrových Dějin král. města Kolína n. L. bydlili židé v Kolíně již ve 14. století a tehdy již vznikl tento hřbitov. Nejstarší zachovalý náhrobek jest z roku 1418 a jest tudíž také již přes 500 let starý. Tento hřbitov byl teprve roku 1887 úředně k používání zakázán. Na tomto starém hřbitově nalézáme 2.637 náhrobků, ale hrobů jest tam bez počtu, neboť kamenný náhrobek mohli přece jen zámožní lidé svým zesnulým postaviti a v Kolíně bylo vždycky vedle několika zámožných Židů mnoho chudiny. Z uvedeného počtu náhrobků lze velikou většinu přečísti a zjistiti, komu náležejí; asi 450 náhrobků jest částečně nebo úplně nečitelných. Až na nepatrné výjimky, z doby nejnovější jsou všecky náhrobky nízké, sotva 1 m vysoké, Všecky jsou ploché, k východu obrácené a pohled na ně je skutečně dojemně krásný a úchvatný, daleko krásnější a úchvatnější nežli na nákladné, obrovské náhrobky na novém hřbitově zálabském. I ty staré náhrobky jsou různě zdobeny a na těchto ozdobách lze zjistiti sloh barokový i renaissanční. Ti různí kameníci, kteří je vyráběli, měli často umělecký vkus a dbali variace, vtesávajíce jednou písmena do kamene (písmo vryté) a otesávajíce jindy kámen, aby písmo s kamene vyčnívalo (písmo vyvstalé). Všecky nápisy na starých náhrobcích jsou hebrejské, teprve náhrobky od šedesátých let minulého století mají také nápisy německé a od osmdesátých let také české. Tyto nápisy obsahují vedle jména zesnulého několik veršů, hlásajících všecky ctnosti nebožtíkovy a v těchto verších jest jméno zemřelého ještě jednou v achrostiku vyjádřeno. Jako na starém pražském hřbitově nalézáme i v Kolíně některé zvířecí výzdoby, které měly jméno zesnulého učiniti nápadným, aby i čtení neznalý návštěvník mohl snadno onen rov nalézti, myšku na hrobě Meislově (mäusel), kočku na hrobě Katzově, medvěda na hrobě Bärově atd. Na mnohých kamenech vidíme ruce k požehnání připravené a jinde konvičky; ony jsou odznakem potomka z rodu Arenova (Kohn, kohen = kněz), tyto Levitů, kteří kněžím ministrovali. Uprostřed hřbitova jsou čestné hroby kolínských rabínů: Daniel Frank (1860), Chajim Deutschmann (1837), Eleázar Kalír (1802) Jakub Jilový (1781), Michl ben Jehuda (1745) .... a vedle nich tlí od roku 1600 Becalel, syn proslulého pražského rabína Lewa, o němž vypravuje místní fáma, že zemřel náhle v Kolíně, otevřev zde proti rozkazu otce svého zapečetěný dopis, který měl donésti do Uher. Kolínští židé chtěli prý dopraviti mrtvolu nešťastného mladíka do Prahy, ale ani několik párů koní nebylo — podle pověsti — s to vůz s mrtvolou odvézti; i podali o tom otci v Praze zprávu, a ten vyslovil přání, aby byl jeho syn v Kolíně pochován. Hroby samovrahů byly v koutku u vjezdu na hřbitov, byly to hroby nečestné a proto nebývaly náhrobky zdobeny.
    Náhrobky na tomto hřbitově jsou většinou pískovcové, mnohé jsou ze sliveneckého mramoru a přece vzdorují dlouhá staletí vlivu počasí. Nepostačily by i dnešní generaci? Tento suchopárný popis starého židovského hřbitova nevystihuje nikterak poesii, kterou toto pět set let staré pohřebiště působí na každého vnímavého člověka, a proto doporučuje se všem přátelům minulosti návštěva jeho.