PROCHÁZKA KOLÍNEM


    KUTNOHORSKÁ ULICE - PŘEDMĚSTÍ
KMOCHŮV DŮM - čp.50
    Většinou - když jsem odpověděl na otázku kde bydlím nebo odkud jedu ( z Kolína ), tak mě tázající s úsměvem doplnil - Z KMOCHOVA KOLÍNA! Podívejte se na dům, který si koupil František Kmoch a kde bydlel do své smrti s manželkou Josefou, roz. Kahslovou, a pěti dcerami. Bohužel dům je už delší dobu prázdný. Rok 2015 - město ho chce koupit od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a bude ho splácet 9 let. Dům je ve velmi špatném stavu a do jeho obnovy se bude muset investovat nejméně 10 milionů.
  • se narodil 1.8.1848 v Zásmukách
  • km3
  • Kmoch
  • každou
  • os30
  • os31
  • os4
  • km04
  • kmk5

Co je "KMOCHOVO" v Kolíně:
     Kmochův Kolín, Městská hudba Františka Kmocha, Kmochova ulice, Kmochův dům, LŠU Františka Kmocha, Klub přátel Františka Kmocha, pomník Františka Kmocha, hrob Františka Kmocha.
    
FRANTIŠEK KMOCH ( 1.8.1848 - 30.4.1912 )
    se narodil v Zásmukách. „Největší Kolíňák všech dob... navzdory tomu, že se v Kolíně nenarodil."( *p ) Po vystudování pražského učitelského ústavu se stal učitelem. První učitelské místo dostal v Suchdole. Po roce byl ustanoven do Červených Peček, kde pobyl dvě léta a poslední rok své krátké učitelské dráhy působil v Solopyskách, Kutnohorsko. V roce 1872 se stal prvním kapelníkem Sokolské kapely v Kolíně, stěhuje se do Kolína, kde zakládá i hudební školu. Kolínská sokolská hudba je nový typ civilního dechového orchestru, protiklad vojenským hudbám, a hlavně český. Stává se známou v Čechách i v Polsku, Maďarsku, Rakousku a Rusku. S manželkou Josefou měli 5 dcer.
title=" Detail pomníku Františka Kmocha na ostrově     František Kmoch je pohřbený v Kolíně a má pomník na Kmochově ostrově, který byl odhalený 27.7.1913. Každý rok v červnu, na počest Františka Kmocha, probíhá Mezinárodní festival dechových orchestrů Kmochův Kolín. První festival se konal v r.1962. V roce 1977 se festivalu zúčastnilo skoro 1800 hudebníků ( vím to, protože v roce 1976 a 1977 jsme s manželkou festival organizovali).
Dílo Františka Kmocha obsahuje skoro 500 skladeb.
    Řídil i symfonický orchestr, který hrál skladby světových skladatelů i domácích autorů - Smetany a Dvořáka. Jeho tvorbu a píli chválili Dvořák i Janáček.
 
FRANTIŠEK KMOCH - Karel K. Chvalovský
    Řada našich lidových písní má často ve svém názvu jméno některého kraje nebo obce a v obsahu opěvuje jejich krásy nebo události. Mezi ně patří jistě dnes jedna z nejznámějších ,Kolíne, Kolíne"! Mnohým, kteří třeba ani neznají blíže toto naše staroslavné město v půvabném Polabí, se vybaví v mysli se zvukem této písně jméno rázovitého českého kapelníka a lidového skladatele Františka Kmocha, jehož dílo vykonalo velký kus práce ve službě našemu lidu.
    František Kmoch patří bezesporu k nejpopulárnějším kapelníkům a hudebním skladatelům působivých a typických děl malých forem, kterými vykonal ve své době - v poslední třetině 19. století a v prvním desetiletí 20. století - významný kulturní a politický čin: vzbudil zájem a oblibu nejširších vrstev národa o naši národní píseň a jejím prostřednictvím, i další svojí lidovou, přitom však ušlechtilou tvorbou probouzel a upevňoval zdravé vlastenecké cítění našeho lidu, který v té době procházel posledním údobím národního obrození. Syn prostých venkovských rodičů ze Zásmuk u Kolína, kde se narodil 1. srpna 1848 v dozvuku revolučního dění, přijal do vínku sudbu: pokračovat v boji za svůj lid na pěti linkách s taktovkou! Od otce Jakuba, nadšeného venkovského muzikanta, i matky Kateřiny, která milým hlasem často prozpěvovala lidové písně, zdědil nejstarší z pěti synů František typickou českou hudebnost. V zásmucké obecné škole rozvíjel dále jeho hudební nadání i lásku k lidové písni řídící učitel Plaček a malý František záhy vynikal ve hře na zamilované housle. Po povinné obecné školní docházce studoval na kolínské reálce, kde úspěšně pokračoval ve hře na housle i v hudebních naukách. František Kmoch se přikláněl více k estetickým předmětům než reálným; měl už jako student krásný rukopis a velmi dovedně a rád kreslil. Protože jeho sklony k hudbě se projevovaly stále určitěji, pokračoval ve studiích dále na učitelském ústavě v Praze. Na delší studia na konzervatoři neměl otec prostředků a učitelské ústavy tenkráte poskytovaly — vedle učitelské průpravy i dobrou hudební průpravu, protože s učiteli té doby bylo počítáno i jako s varhaníky. František Kmoch absolvoval pražský učitelsky ústav k plné spokojenosti v roce

Naše babička pocházela ze Solopysk, Kutnohorsko, kde František Kmoch dostal třetí a poslední učitelské místo. A doma máme památku.
1869. Kmoch jako jedenadvacetiletý jinoch nastoupil na svoje první učitelské místo v Suchdole. Po roce byl ustanoven do Červených Peček, kde pobyl dvě léta a poslední rok své krátké učitelské dráhy působil v Solopyskách. Všechna tato místa jsou v blízkosti Kolína. Kmoch jako učitel, přes svůj mladý věk, byl všude v oblibě u dětí i u rodičů, protože měl kladný postoj k dětem a své učitelské povolání měl i opravdu rád. V hudbě pokračoval samozřejmě dál, nyní už intenzívněji, protože hudba mu počala být nepostradatelnou. Ve škole pilně s dětmi zpíval národní písně, vypracoval se na velmi dobrého houslistu a brzy byl vyhledávaným muzikantem pro nejrůznější hudební produkce. Byl zván na výpomoc do různých tanečních kapel, nejčastěji do Kolína, kde se záhy projevil nejen jako výborný a spolehlivý primhouslista, ale i jako organizátor a brzy se uvedl i svými prvními skladbami k tanci, které svou svěžestí a lidovosti si podmaňovaly nejširší návštěvnickou obec. V Červených Pečkách vzbudil Kmoch pozornost i majitele panství barona Theodora Hrubého z Jeleni, nadšeného příznivce hudby a upřímného vlastence, který Kmocha přizval do kruhu svých hudebních přátel, s nimiž na svém zámku muzicíroval; zůstal Kmochovi přátelsky nakloněn a často mu svým vlivem účinně pomohl. Kmocha nejvíce hudebně přitahoval Kolín, kde brzy trvale zakotvil v taneční kapele Josefa Boršického; záhy nabyl u hudebníků i obecenstva takové obliby, že kapelu převzal. To bylo už koncem roku 1870. Jako kapelník musel pak do Kolína docházet častěji, protože her k tanci přibývalo s rostoucí popularitou kapely, kterou Kmoch reprodukčně zkvalitňoval a uváděl vždy častěji svoje nové skladby, které docházely dosud nebývalé obliby. Tím však počalo trpět jeho vlastní učitelské povolání: Kmoch po probdělé noci přicházel pozdě do školy, byl unaven, zájem o školní úkoly ustupoval stále před hudbou. Nadřízené úřady počaly vytýkat Kmochovi tyto nedostatky s poukazem, že hraní po hospodách také zlehčuje dobré jméno učitele. Kmoch se sice pokoušel o nápravu, ale hudba byla silnější, a tak pomalu, ale jistě se blížil čas k rozhodnutí: škola nebo hudba. Kmoch se definitivně přiklonil k hudbě. Zatím ještě setrvával ve školní službě z existenčních důvodů, úřady však zasáhly rozhodným způsobem samy: Kmoch byl suspendován už v roce 1873, a tím skončila jeho krátká, čtyřletá učitelská dráha a tak rozhodl prospěch jeho muzikanství.

    BUDOVA BÝVALÉ ŠKOLY V SOLOPYSKÁCH
  Už dávno sem nechodí školáci:(. Vysoké místnosti byly snížený a hned bylo o patro navíc. Dnes je tam ubytovna.
    Postavení Kmochovo, nyní jako muzikanta, ovšem nebylo růžové. Vlastním důvodem ke Kmochově suspendaci však nebylo jen opomíjeni školních povinností, ale to, že Kmoch byl nepohodlný rakouským úřadům politicky: byl nadšeným vyznavačem tehdy nové sokolské myšlenky a neskrývaný vlastencem a svou hudební činností tyto směry v lidu utužoval. To dával nepokrytě najevo zvláště svou tvorbou a na svém postoji ničeho nezměnil úřední zásahy. Kmochova orientace na Sokol vyzněla v jeho prospěch, ale i ve prospěch Sokola samého a celého jeho úsilí, protože Kmoch dovedl svou činnosti nadchnout nejširší masy. Kolínský Sokol hned po suspendaci ustanovil Františka Kmocha svým kapelníkem a převzal i jeho kapelu. Kmochova kapela byla považována za sokolskou už od samého počátku, protože Kmoch převážně obstarával všechny sokolské zábavy. Jeho plat, zprvu 100 zlatých, pak 150 zlatých ročně, nemohl ovšem postačit k plnému zajištění existence, ale tento postoj Sokola byl Kmochovi mravní podporou. Kmoch si proto zařídil v Kolíně i svoji soukromou hudební školu, ale hlavním zdrojem příjmů zůstávaly i nadále hry k tanci.
    Po stránce uměleckého profilu je třeba chápat Františka Kmocha v základních rysech; Kmoch kapelník a Kmoch skladatel. Obě složky jsou stejně výrazné a stejně důležité, jedna prolíná druhou a vzájemně se doplňují. V létech Kmochova působení byly v oblibě taneční kapely; jejich nástrojové obsazení odpovídalo tehdejším požadavkům, které vyúsťovaly do polky, valčíku, mazurky, sousedské, šotyše, kvapíku apod. Měly 1-2 housle, violu, basu, 2-3 dřeva, 1-2 plechy a bicí; početně se pohybovaly kolem 6-12 hudebníků podle potřeby a významu zábavy, někdy i více; pak bývalo i violoncello i fagot a lesní rohy. Sokolské zábavy se počaly ale vytvářet novým způsobem: rozmanitými hudebními a tanečními podniky pod širým nebem. K tom zvukem už taneční kapela nedostačovala, zvláště pak nebyla schopna hrát při pochodu lidových mas, který se v těch dobách plně rozvíjel a byl nepostradatelným při různých a četných národních nebo sokolských manifestacích.
Proto Kmoch i na popud Sokola počal záhy vytvářet nový typ civilního orchestru, dechovou kapelu. Civilní dechové kapely byly sice již i před Kmochem, ale v podstatě to byly jen slabé napodobeniny vojenských kapel. František Kmoch dechovou kapelu v zásadě zcivilnil a hlavně zčeštil . Kmoch se seznámil s problematikou dechové hudby hlavně jako voják prezenční služby. Tehdejší vojenské kapely byly sice na umělecké výši, ale nemohly uspokojit široké vrstvy národa v jeho základních požadavcích, protože byly obsahem lidu cizí: propagovaly myšlenky rakousko-uherské monarchie, jako projev vlády, kterou lid nesnášel, protože národ se probouzel ke svému životu. Proto Kmoch počal vytvářet nový typ dechového orchestru: lidový a česky. Převzal sice nástrojové obsazení rakouských vojenských hudeb, ze začátku něco z koncertního repertoáru, ale ihned stavěl vlastní repertoárovou linii s osobitou reprodukčností: opřel se o lidovou píseň a o píseň s lidovou melodikou a jako zvláštnost dal části orchestru zpívat, zatímco ostatní hráli doprovod; obyčejně se ke zpěvu přidalo i posluchačstvo, a tak bylo obecenstvo do jisté míry spoluúčastno na uměleckém projevu, který byl pak tím působivější. Písňový obsah byl národní, bud přímo lidové písně, nebo umělé písně v duchu lidovém a konečně velmi působivé politické písně, někdy jen i popěvky, které projevovaly pravé národní a politické smýšlení lidu.
    Kmoch jako kapelník dovedl postavit znamenitě program po dramaturgické stránce právě použitím lidových a politických písní, kterými masy lidu podmaňoval, usměrňoval a posiloval v jeho národních a politických snahách. Četnými zájezdy do poněmčených částí Čech, Moravy a Slezska Kmoch burcoval a posiloval národní cítění lidu tou měrou, že rakouské úřady sledovaly jeho činnost jako nežádoucí a dokonce nebezpečnou rakousko-uherské monarchii a nejednou zakročovaly. Kmoch se však nedal ničím odstrašit a dovedně vsouval mnohé revoluční písně do různých směsí, nebo je různě kombinoval tak, že lid vždy dobře porozuměl. K této Kmochově činnosti také nebylo dosud náležitě přihlédnuto a dosud není náležitě zhodnocena. Nejenže byly jeho skladby obsahem hodnotné jako lidové s jistou uměleckou tvářností a zůstávají jimi do dneška, ale byly i reprodukovány se všemožně uměleckou péčí, že se Kmochova kapela nejen vyrovnala vojenským, ale tyto i předčila. O působivosti jeho skladeb i reprodukce jasně mluví i obrovské úspěchy v cizině: ve Vídni, Lublani, v Krakově a jinde, i v cizině nám tehdy málo přátelské, někdy i vysloveně nepřátelské, jako tomu např. bylo v Budapešti v roce 1880, kde Maďary nadchly právě naše lidové písně a tak podobně tomu bylo i mezi Němci v Trutnově 1879.
    Kmoch komponoval skutečně díla lidu srozumitelná, přitom však vkusná, původní, bez jakékoli kýčovitosti. Námitky, že změnou rytmu některých lidových písní tyto znešvařil, nejsou opodstatněné: Kmoch i tu vycházel z lidové formy, z přirozené lidové variačnosti: řada našich lidových písní v lidovém podání se zpívala a hrála — a je tomu tak dosud — několikerým způsobem: volně i rychle, ve dvoudobém i třídobém taktu. Takových příkladů je řada. Kmoch změnou tempa lidovou píseň neznehodnotil, změnil jen její funkci: z taneční písně vytvořil pochodovou píseň, dal jí skladatelský osobitý rys, ten však nespočívá v tom, že někdy použil v triu i celých lidových písní, ale že dal pochodu kompozičně vlastní ráz novou rytmizací a metrikou opět do jisté míry v lidovém duchu, čímž tento pochod odlišil od pochodu rakouského a vytvořil typ českého pochodu. Proto i námitka, že Kmoch zprofanoval lidovou píseň a dokonce, že udělal z českých lidových písní prušácké marše, je více než neznalost Kmochova díla a hlavně neznalost obsahovosti a rozdílu' české a prušácké hudby. Kdyby toto tvrzení bylo pravdou, tedy by náš lid v 70. letech minulého století, kdy prušáctví bylo vizitkou nadvlády a útisku pro celý svět a pro nás pak zvlášť — tyto písně nepřijal za své; naopak, pomáhaly mu zvedat pokořené hlavy. A byly to zase zvuky Kmochova pochodu „Lví silou", které zaznívaly jako znělka Pražského povstání v roce 1945 a znovu zvedaly hlavy zotročeného lidu a vkládaly mu do rukou zbraň proti uchvatitelům — obdobě prušáckého velikášství — německému fašismu. Pražské lidové povstání jistě nebylo záležitostí prušáckou, jako nejsou prušácké Kmochovy pochody! Směr Kmochovy práce byl jiný než genius Smetanův, Dvořákův či Janáčkův. A právě tento zvlášť ocenil jeho práci, neboť potřebné a užitečné jsou všechny druhy hudby, ale jen hudby dobré! František Kmoch se zasloužil o výstavbu českého civilního dechového orchestru, je tvůrcem českého pochodu a vykonal velkou buditelskou práci mezí naším lidem v pozdně obrozenecké době. Skutečnost, že dílo živě přečkalo svého tvůrce pomalu již celé století, dokazuje, že František Kmoch čestně splnil svoje úkoly jako člověk lidsky a národně vpravdě cítící; jeho dílo bylo radostnou posilou našim předkům a osvěžuje a rozradostňuje i náš život.
    Zdroj: Muzeum v Kolíně, r.1977