ul. POLITICKÝCH VĚZŇŮ
Kostel ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE EVANGELICKÉ
HUSŮV DŮM

( 50.0266642N, 15.1978944E )
    Konají se zde také různé kulturní akce a spolu s kostelem je Husův dům zčásti pronajímán pro potřeby hudebních a pěveckých sborů, někdy též pro školení.
    V prvním patře budovy je prostorná Duškova síň - Čeněk Dušek byl prvním kolínským evangelickým farářem.
    Za socialismu věřící nemohli tento prostor využívat - bylo zde skladiště. Až po revoluce jim byla síň vrácena. Znovu byla synodním seniorem Pavlem Smetanou slavnostně otevřena v roce 1998. Nejdříve se ale musela udělat nová podlaha, vymalovat, vybavit nábytkem... To mi připomíná, že ještě v roce 2017 MÚ využívá jako skladiště vzácnou historickou památku – zbytek Západní brány u zámku:(

  • hd1
  • Postaven v r. 1924
  • Slouží
  • především
  • Budovu
  • hd7
  • hd11
  • V
  • Slouží ke sborové činnosti
Pěvecký kroužek kolínského sboru a jeho historie
     Svůj počátek má pěvecký kroužek kdesi v roce 1882, kdy učitelé Nedělní školy začali s dětmi nacvičovat sborový zpěv. Od r. 1914 již jsou jmenováni dirigenti kroužku: br. uč. Berger, uč. Káninský, František Tichý, uč. Jaroslav Linek, sestra Dvořáková, uč. Josef Volek a br. Josef Filipi. Zpočátku se zpívaly hlavně žalmy a písně zpěvníkové, písně bratrské a ze sborníku Jásavý chvalozpěv, což bylo sto písní pro smíšený sbor, většinou přeložených z angličtiny.
Rozmnožování notového materiálu bylo obtížné - používal se šapyrograf, později cyklostyl, ormig a nakonec světlotisk. Později za totality to bylo pod přísnou kontrolou, ale našli se lidé, kteří pomohli, např. učitelé ve školách (br. Šebesta, ses. Čábelová). A rozmnožovaly se noty pro celý seniorát! Dnes je všechno snadné, počítač je veliký pomocník. Ale nezapomeňme: br. Filipi ještě dokonce písně pro zpěváky ručně opisoval!
    Zpěvem se sloužilo především na pohřbech. Tam zpívaly hlavně sestry. Celý kroužek se účastnil jen při zvláštních příležitostech. Dále to byly svátky vánoční, Velikonoce, Svatodušní svátky, při vzpomínce M. Jana Husa, také při význačných návštěvách zahraničních hostů. Též však při dnech mládeže, společenských večerech, konfirmaci, instalacích nejen našich farářů, ale i v seniorátě, při různých sborových dnech v okolních i vzdálenějších sborech, např. v německém Herzogenrathu. Dobrá spolupráce byla s Kostnickou jednotou, zvláště když do sboru přišel br. Ladislav Soukup.
    Několikráte pěvecký kroužek zpíval při bohoslužbách vysílaných východočeským rozhlasem nebo v r. 1948 v kolínském divadle při vzpomínkovém večeru na TGM s přednáškou J. B. Součka. Tehdy zpívalo 35 zpěváků. V městské knihovně zorganizoval br. Soukup večer husitských písní s přednáškou J. B. Čapka, což vzbudilo velký zájem veřejnosti.
Významnou kapitolou existence pěveckého kroužku bylo období, kdy v Poděbradech působil prof. Dr. Jeschke a kdy jeho žena Meta Jeschkeová začala organizovat zpěv v seniorátě. Přišla s nápadem, že by jednotlivé kroužky mohly nacvičovat stejné písně a potom je společně zpívat.
    R. 1954 zpíval SPS ( Seniorátní pěvecký sbor ) v Kutné Hoře v počtu 200 členů! Obrovský sbor, krásný zpěv, ale též nejvyšší počet zpěváků, jakého bylo kdy dosaženo. Ač v příštích letech bylo zpěváků již poněkud méně, přesto byl SPS chloubou seniorátu. Snad nejvýznamnějším vystoupením byla účast SPS při jubilejním shromáždění ČCE k 5O. výročí sjednocení církve ve Sjezdovém paláci v Praze 1. prosince l968. Z našeho sboru se účastnilo 17 členů, Významná byla neděle 20. září 1981, kdy se ve Velimi konalo shromáždění při 200. výročí vydání tolerančního patentu. Zde SPS zpíval písně Kristus, příklad pokory, Bože, Pane nebe, země, Pán, Kristus, Syn Boží věčný a Stůj při mně, stůj. Hosty byly rodačky velimského sboru, pěvkyně prof. Stanislava Součková (zazpívala Dvořákovy písně Slyš, ó Bože, modlitbu mou a Bože, Bože, píseň novou zpívati budu), a Ladislava Mrzenová (Dvořákův žalm Skrýše má a pavéza má a Stradellovu Slituj se, Pane). Kázal syn. senior, ThDr. Miloslav Hájek, přednášku Tolerance v Polabí připravil ThDr. Zdeněk Soušek. Br. Josef Filipi dirigoval pěvecký kroužek do r. 1953. Potom nastoupil tedy br. Vlastimil Bureš, tenorista, člen kroužku od začátku r. 1939. Zpěváků bylo 25.
    Br. Bureš byl výborným dirigentem, skladatelem písní a jejich upravovatelem. Dirigoval sbor do r. 1993, do zpěvu chodil prakticky do smrti. Když přednášel v r. 1995 zprávu o činnosti při příležitosti 8O. výročí kroužku, spočítal, že za jeho působení vystupoval kroužek na 76 místech, někde jednou, někde vícekrát. Br. Bureš si dělal velké starosti, kdo na jeho místo? A v r. 1975 objevila se rodina Matoulkova! Jak předivné jsou cesty Boží! Sestra učitelka Jiřina Matoulková zpívala alt, potom i dirigovala některé sbory, nakonec v r. 1993 převzala vedení docela. Bratr Bureš řídíval občas sbory jím nacvičené. Žel sestra Jiřina onemocněla zhoubnou leukémií a 13. listopadu 1998 zemřela. Tehdy se ještě na krátký čas br. Bureš opět ujal dirigování, ale onemocněl a 14. května 2000 nás opustil. Bylo mu právě 80 let. Jistě spolu se sestrou Jiřinou zpívají ty nejkrásnější sbory tam u nohou Ježíše...
    Nástupcem br. Bureše se stal tenorista Bohumil Melichar. Krátký čas se podílela na nacvičování písní sestra Michaela Holá. Stalo se tradicí končit pracovní rok poslední středu v červnu zasedáním všech zpěváků a hodnocením celoroční činnosti. Tzv. „doderná“ končívala malým pohoštěním a zpravidla závěrečnou písní Bůh buď s  vámi, než se sejdem zas...
    Píše se rok 2004 a zpívá se snad jen v Kolíně.
V průběhu roku 2005 došlo k rozpadu pěveckého kroužku. Příčinou byl nejen nedostatek jednotlivých hlasů, zvláště basů a sopránů, ale i stáří členů. Vždyť někteří zpívali ke cti a slávě Boží 40 a více let. Na jejich místa bylo těžké shromáždit mladší bratry a sestry, jak tomu dosud bývalo. I doba se změnila a nabízí mnohdy atraktivnější a zábavnější využití času, než je náročné cvičení zpěvu. A tak s lítostí, avšak s velikou vděčností svému Pánu, uzavřeli pěvci tuto dlouholetou práci a stovky notových partů se zápisy o činnosti byly archivovány v kostele. Snad někdy v budoucnu bude navázáno na tuto tradici, neboť „ne my zpíváme, ale církev zpívá a my se jen podílíme“. – Omnia labuntur, sed Deus manet, sit laus Deo!
    Zkrácena verze z publikace "Historie Farního sboru Českobratrské církve evangelické", Mgr. Čábelová