RADNICE - KARLOVO NÁMĚSTÍ
PRAVÁ BUDOVA - SEVERNÍ ČÁST
OBŘADNÍ SÍŇ

    "Zasedací sál..." dnes Obřadní síň, "... měl být opravdu reprezentativní, a proto na něm městská rada nešetřila, postupně schvalovala další a další úpravy a doplňky; například na vyzdobení dveří, vedoucích do zasedacího sálu, bohatou řezbářskou prací uvolnila tisíc zlatých. Veškerá vnitřní výzdoba se prováděla na základě původního návrhu architekta Jana Vejrycha, který architekt Jan Zeyer rozkresloval do detailů.
  • balkon
  • balkon
  • balkon
  • balkon
  • balkon

Zeyerovi opravdu záleželo na tom, aby interiéry byly dokonalé po stránce umělecké a nádherné podle představ tehdejší doby. Vyvrcholením měl být ovšem zasedací sál obecního zastupitelstva. Svědčí o tom Zeyerův dopis ze dne 10. dubna 1899, adresovaný purkmistrovi města Kolína, z něhož uvádíme v doslovném znění podstatnou část: „ Když již celá stavba bude s tou nádherou provedena, nechť při odevzdání svému účelu již jest také celá hotová a dokonale umělecky provedená. V souvislosti s tím mám ještě velice důležitou věc na srdci; toto sděluji Vám, velectěný pane starosto, zcela soukromě, avšak ovšem bez výhrady s tím úmyslem, aby Jste to, po případě, uznáte-li za účelné neb důležité, jako svůj návrh při vhodné příležitosti ráčil sděliti se slavnou radou městskou. Jak ráčíte věděti, jest stěna za presidiem ve velké zasedací síni určena pro velký historický obraz.
    Profesor Brožík jest mým odchovancem, podporoval a vychoval jsem jej až do té doby, kdy po prvé jako mistr překvapil svět. Brožík jest velmi uznalý a vděčný naproti mě a naskytla by se tak příležitost, opatřiti pro Vaši zasedací síň obraz od prvního mistra světového jména, za cenu jistě velmi mírnou. Uvažte, že není města v Čechách, ani Prahu nevyjímaje, které by se mohlo odvážiti k Brožíku s takovou žádostí přistoupit, poněvadž by náklad byl takový, že by se k němu asi žádné zastupitelstvo neodhodlalo. Kdyby se to v Kolíně uskutečnilo, bylo by to něco tak velkolepého, že by se tím žádné jiné město v Čechách honositi nemohlo a Vy, velectěný pane starosto, by Jste k zásluhám svým o rozkvět Vašeho města připojil novou trvalou, věčně trvalou, za kterou by Vám pozdní a pozdní pokolení ještě žehnala. Mluvil jsem s Brožíkem, s kterým se týdně scházím, zcela jen soukromě o věci té a hned mě s radostí slíbil, že s ohledem na naše dávné přátelské styky (měl jsem jej v rukou od jeho patnáctého roku a sledoval krok za krokem jeho utěšený umělecký vývin), by byl ochoten za zcela vyjímečně nízký honorář obraz vyhotoviti, jen aby mě svou vděčnost mohl znova osvědčiti. Jest zde tedy příležitost velice řídká, získat umělecké dílo prvního řádu (jehož cena by v poměrně krátké době byla ohromná) za zcela vyjímečně levných podmínek. A k uskutečnění této velké věci nabízím Vám, velectěný pane starosto, svoje zcela nezištné sprostředkovací služby. Mohu Vás ujistit, že snad není druhého člověka, který má na Brožíka ten vliv, jako já. Račte, prosím snažně, velectěný pane starosto, věc tu vzíti v laskavou úvahu . . . " Purkmistr Vojtěch Formánek zřejmě nabídky architekta Zeyera nevyužil, neboť v protokolech rady ani obecního zastupitelstva není jediné zmínky, že by se o tomto návrhu jednalo. Tak Kolín přišel o dílo, které by dnes, jak předvídal architekt Zeyer, mělo nesmírnou uměleckou i historickou hodnotu. Stěna v průčelí zasedacího sálu sůstala tak na dlouhá léta prázdná. Až malíř Václav Radimský, který si získal slavné jméno ve Francii jako žák zakladatele impresionismu Claude Moneta, po svém návratu do rodného města byl povolán vyzdobit průčelí zasedacího sálu monumentálními obrazy Kolína. V roce 1907 požádala městská rada mistra Radimského, zda by byl ochoten namalovati panorama města pro jubilejní výstavu obchodní a živnostenské komory v Praze, pro kterou připravovalo město vlastní expozici. Mistr Radimský tehdy panorama pro tuto výstavu nevytvořil, namaloval jej povolanější umělec, malíř a fotograf František Krátký, který byl lacinější a vymaloval obraz Kolína podle přání radních pánů se všemi detaily. Obraz dnes visí na stěně chodby v prvém poschodí radnice. Ale myšlenka na monumentální obraz rodného města již Václava Radimského neopustila. Po dvou letech, v prosinci roku 1909, předložil mistr Radimský konkrétní nabídku na zhotovení obrazu pro zasedací síň za osm tisíc korun. Městská rada jeho nabídku projednala na své schůzi dne 1. února 1910 a předložila ji obecnímu zastupitelstvu k rozhodnutí. Třebaže byla mistrova nabídka dvakrát na pořadu jednání, zastupitelstvo se k ní nevyjádřilo. Až dne 28. října 1912 k opětovnému návrhu městské rady ji přijalo. Pak přišla první světová válka a záležitost obrazů pro zasedací síň ustoupila do pozadí. Po válce se objevuje jednání o obrazech na pořadu schůze městské rady dne 17. května 1921, kdy se rada dotazuje pana Václava Radimského, jak dalece jeho práce pokročila. Mistr oznámil obratem, že obrazy jsou již téměř dokončeny, že však budou nyní stát 60 000 Kč. Na to mu městská rada odpověděla podle usnesení ze dne 13. června 1921, že současný stav obecních financí nedovoluje takové vydání, a záležitost obrazů pro zasedací síň radnice opět na několik let utichla. Teprve v dubnu roku 1926, když se připravovala rozsáhlá oprava radnice, se objevuje v protokolu městské rady žádost mistra Radimského o svolení, aby mohl dokončiti malbu tří svých obrazů na místě přímo v zasedací síni. Celá ta dlouhá historie obrazů pro zasedací síň byla uzavřena až usnesením městské rady ze dne 18. listopadu 1926, kdy bylo rozhodnuto o zakoupení tří obrazů od mistra Radimského za 65 000 Kč i s rámy a s postoupením reprodukčního práva. Ale to už obrazy na průčelní stěně zasedací síně visely. Obrazy tvořící triptych pohledů na město Kolín z doby před první světovou válkou zabírají celou šíři průčelní stěny slavnostní síně kolínské radnice. Oba krajní obrazy jsou signovány „V. Radimský, 1914", prostřední je bez signatury. Jsou mistrovským dílem vyzrálého a virtuózního umění a impresionistického malířství mistra Václava Radimského. Prostřední obraz o rozměru plátna 449 x 298 cm s pohledem na město od severovýchodu ze zálabského břehu přes širokou řeku s hořejším ostrovem, zobrazuje letní náladu před západem slunce. Jedinečná silueta města nad řekou s dominantou charakteristického trojvěží bartolomějské katedrály se shlíží v jemném předivu podvečerních slunečních paprsků na lehce zčeřené hladině Labe. Město, nad nímž plují pohádkově zbarvená vysoká oblaka, tone v předvečerním klidu, ale pískaři na lodi ještě pracují a při břehu máchá žena prádlo.
    Levý obraz triptychu má náladu modrého podzimního dne. Je malován z výšky, nejspíše ze železné lávky vedoucí z města na Kmochův ostrov. V hýřivé nádheře zářivých barev podzimního odpoledne ukazuje rybářskou čtvrť města pod tratí s pozadím Podzámeckého mlýna s labským jezem.
    Pravý obraz zobrazuje pohled na město od severozápadu a mistr jej maloval ze zálabského břehu v bývalé Radimského zahradě. Nad řekou pospíchající již ven z města širokým proudem mezi zálabským břehem a Kmochovým ostrovem vystupují z oparu podzimního dne dvě štíhlé věže kolínského chrámu s robustní rozložitou zvonicí v podnoží s bývalým zámkem a Podzámeckým mlýnem.
    Další ozdobou slavnostní síně kolínské radnice je bohatě zdobený lustr. I ten má svou historii. Při dokončovacích pracech na nové radnici a zařizování zasedacího sálu obecního zastupitelstva v roce 1900 se samozřejmě počítalo i s velikým lustrem uprostřed nádherného dřevěného bohatě malovaného stropu. Avšak mimořádné zasedání obecního zastupitelstva dne 26. listopadu 1899 neschválilo návrh městské rady na zakoupení lustru od firmy Suda a Kotěšovec, která zařizovala ostatní osvětlovací tělesa v nové radnici, protože se zdál být příliš drahým. Jednání o této záležitosti bylo odročeno a nikdo tehdy netušil, na jak dlouho. V roce 1920 jednala městská rada o zavedení elektrického osvětlení zasedací síně, ale věc opět odložila pro jiné starosti v té době. Vrátila se k této záležitosti až při generální opravě radnice v roce 1926 a rozhodla se vybrat takový lustr, který by odpovídal stylu zasedací síně v české renesanci. Když však zjistila, že by takový lustr podle nabídky stál čtrnáct až dvacet tisíc korun, opět pořízení reprezentativního lustru odložila a dala u stropu instalovat jednoduché osvětlovací těleso. Teprve v roce 1931, kdy se prováděla celková úprava zasedací síně, byla odstraněna stará kamna, instalovalo se ústřední vytápění a okna byla zasklena katedrálním sklem, došlo i na parádní lustr. Dne 19. října 1931 konečné městská rada rozhodla, že lustr nákladem 7 500 Kč zakoupí a cenu uhradí z peněz, které kdysi utržila z prodeje plynových kandelábrů, když se ve městě zavádělo elektrické veřejné osvětlení....
    Obecní zastupitelstvo se sešlo ke své první schůzi v nádherné nově postavené zasedací síni kolínské radnice dne 3. dubna 1900. Krátce na to byla nová zasedací síň svědkem významného projevu pokrokového a nebojácného postoje města Kolína k celonárodnímu politickému boji za práva českého národa. Dne 15. května 1900 se zde sešlo obecní zastupitelstvo na mimořádném slavnostním zasedání a přijalo tuto rezoluci: „Zastupitelstvo královského města Kolína prohlašuje jednohlasně, že osnova jazykového zákona, podaná ministrem Körbrem na říšské radě k úpravě jazykových poměrů v království Českém je nekompetentní, porušuje platné v zemi právo, dle něhož oběma kmenům národním přísluší stejné a rovné právo, že trhá zaručenou nedílnost a celistvost království našeho a že jest proto nepřijatelnou. Vyzýváme tudíž poslance české, aby osnově té a vládě, která takto právo a spravedlnost porušuje, kladli nejrozhodnější odpor a nehrozili se i nejkrajnějších prostředků, dokud práva našeho národa nebudou řádně zaručena." Zcela v duchu tohoto pokrokového národního postoje obecního zastupitelstva byl i návrh jeho předního člena Antonína Sojky, podaný na prvním již zmíněném zasedání dne 3. dubna 1900, aby v zasedací síni bylo umístěno mramorové poprsí nezapomenutelného politického vůdce národa Františka Palackého a síň byla nazvána jeho jménem. Na objednávku městské rady vytvořil akademický sochař Antonín Poppe z Prahy bustu Františka Palackého v bílém kararském mramoru na vysokém podstavci, která byla v sále instalována dne 13. listopadu 1900. Busta byla dne 14. prosince 1977 odevzdána do kolínského muzea a v slavnostní síni kolínské radnice bylo umístěno poprsí prvního dělnického presidenta soudruha Klementa Gottwalda a podle usnesení rady Městského národního výboru v Kolíně byla slavnostní síň nazvána „Síní Klementa Gottwalda". Městský národní výbor v Kolíně s pečlivou starostlivostí soustavně a s nemalými náklady udržuje a upravuje důstojné prostředí slavnostní síně své radnice. " ( *6 )
    Klement Gottwald (1896 - 1953) - čestné občanství mu bylo uděleno dne 14. listopadu 1946 a odejmuto dne 21. března 2005
    Jeho busta byla po sametové revoluce odstraněná a naopak, busta Františka Palackého byla vracena zpět do slavnostní síni.