RADNICE - KARLOVO NÁMĚSTÍ
LEVÁ BUDOVA

    Původní výstavný patricijský dům v rohu náměstí se od pradávna říkalo „Kolerovský" (nebo také "Kollerovský"). „Dům dostal jméno po kdysi vážené a bohaté kolínské rodině Kolerů, která zde sídlila. Zprávy o nich v historii města mizí rokem 1396, ale dům byl jejich jménem zván ještě po stu letech, kdy byl prodán obci. Před koncem 15. století vlastnil dům vladyka Jan Dobřenský z Dobřenic, který byl ve službách pána kolínského hradu knížete Hynka Minsterberského, syna krále Jiříka z Poděbrad. Jan z Dobřenic dům obci ochotně přenechal“(*6) ... dne 6. února 1494.
  •  Kolerovský
  •  r.1888
  • vchod
  • rdvur09


    "V koupeném domě, kterému se pak na rozdíl od „starého rathausu" bývalé rychty, začalo říkat „nový rathaus", upravili konšelé potřebné místnosti pro městskou správu, radní a soudní světnici, kanceláře i vězení, zvané „dusík", jemuž však lidé, nevíme proč, říkali „čuba". Při domě byl též pivovar jako při každém pravovárečném domě, a ten zařídili jako společný měšťanský pivovar, v němž se pak střídali ve vaření piva ti sousedé, kteří neměli nebo již při svých domech zrušili vlastní pivovary.
    Patricijský Kolerovský dům, nyní již upravený jako „nový rathaus", byla vysoká kamenná budova, vystavěná v gotickém slohu, s kamennými vytesávanými portály, velikým mázhauzem a klenutými místnostmi v přízemí i v poschodích. Neměla ve frontě do náměstí podsíně (podloubí), proto ustupuje o několik metrů z řady ostatních domů severní strany náměstí. Její stáří neznáme, ale v základech patří jistě k domům, které byly stavěny v době vzniku města. Byla vystavěna z kamene do dnešní výše tří pater ještě před tím, než ji koupila obec, zatímco ostatní domy na náměstí, kromě staré rychty, byly patrně v té době kamenné jen v přízemí a v poschodích dřevěné. Svědectví o gotické výstavnosti tohoto domu nám dodnes podává vysoká severní strana radnice, obrácená do nádvoří. Přes nešetrné zásahy pozdějších přestaveb zůstaly v kamenné fasádě zbytky šesti gotických oken. Některá jsou zdobena krásnými prolamovanými oblouky, jiné mají jemně profilovaná ostění. V přízemí jsou zřetelné zbytky kamenných veřejí širokých vrat, která vedla kdysi z budovy na dvůr. Mohutné až jeden a půl metru silné zdi a rozsáhlá klenutá sklepení svědčí o stáří budovy, které lze se značnou pravděpodobností odhadnout na sedm století. Za ten dlouhý čas se vnější i vnitřní podoba domu měnila. Třicetiletá válka, která tak strašlivým způsobem postihla celé město, zanechala i na tváři radnice velké šrámy.
    Žoldnéřská vojska obou válčících stran, vlastní i nepřátelská, ji několikrát vyrabovala, spálila městské knihy, pobořila její zdi. Po válce byla na její opravu vynaložena částka tří set zlatých, ale její gotická výstavnost již nebyla nikdy obnovena. Lze mluvit o velikém štěstí, že budova radnice byla jakoby zázrakem ušetřena kruté a nemilosrdné metly všech starých měst — požárů, ačkoli hořelo několikrát v její těsné blízkosti. Neublížil jí veliký požár, který dne 14. února 1617 zničil sedmnáct měšťanských domů v Pražské ulici a na náměstí, nedotkl se jí požár v prosinci roku 1634, při němž kolem dokola lehlo popelem čtyřicet domů, a ani za deset let na to, ve středu o sv. Bartoloměji roku 1644 ji nepoškodil požár, který zničil na východní a severní straně náměstí sedm domů. V roce 1672 vznikl oheň v samém sousedství radnice v domě U tří mouřenínů č. 76, při němž shořely všechny domy na severní a východní straně náměstí, ale radnice zůstala nedotčena. Ani hrozný požár dne 3. července 1734, který vznikl na náměstí a spálil ve městě dva a padesát domů, radnici neuškodil. A nakonec i nejstrašnější oheň v dějinách města, dne 24. července 1796, při němž vyhořelo do základů na 150 domů, kostel, škola, klášter i katovna a na náměstí byla zničena celá jižní a východní strana, radnici ušetřil...
    Dobové fotografie ze sedmdesátých a počátku osmdesátých let minulého století ... ukazují prostou a omšelou třípatrovou budovu bez ozdob, s hranatou nehezkou nízkou vížkou s hodinami, zakončenou plochou helmicí...
    Městská rada rozhodla o vypsání konkursu na úpravu průčelí radnice na zasedání dne 29. dubna 1886. Po uveřejnění konkursu v kolínských časopisech Koruna česká, Kolínské listy a Kolínské noviny a v pražských Národních listech a Hlasu národa se sešly čtyři anonymní návrhy, z nichž byl dne 22. července 1886 k tornu sestavenou komisí vyhodnocen projekt pod značkou „Čech v české Čechům slavný"... Autorem vítězného návrhu byl pražský architekt Jan Vejrych, který spolupracoval na návrhu s kolínským stavitelem Janem Klecanským...
    O přestavbě radnice bylo s konečnou platností rozhodnuto až na zasedání obecního zastupitelstva dne 15. května 1887."(*6)
    Městská rada dne 23. června 1887 zadala celou stavbu kolínskému staviteli Josefu Karabáčkovi.
    "Rekonstrukce radnice byla dokončena v srpnu roku 1888... Kolaudace byla provedena až v dubnu roku 1889 a v zasedání městské rady dne 10. července 1889 bylo sděleno, že celkové náklady na opravu radnice činily místo plánovaných dvanácti tisíc úhrnem 14. 760 zlatých a 80 krejcarů...
    V roce 1889 vedle radnice stál z jedné strany starý pivovar pravovárečných měšťanů a z druhé strany staré kasárny, obě budovy již hodně sešlé a nevzhledné."(*6)