RADNICE - KARLOVO NÁMĚSTÍ
Jean-Baptiste Gaspard Deburau, 31.7.1796, Kolín – 17.6.1846 Paříž

       Na sevrní zdi levé budovy radnice je umístěna jeho pamětní plaketa.
       Největší z Pierotů – tak ho nazval František Kožík, autor stejnojmenné knihy
       Smutný král ticha, zakladatelem moderní pantomimy
       Celé jméno JEAN-BAPTISTE GASPARD DEBURAU, v Čechách se někde uvádí jako jeho vlastní jméno Jan Kašpar Debrio.
       Otec – Philippe Deburau, provazochodcem, byl vojákem rakouského pěšího pluku č.II, u známé vojenské jednotky maršála Michala Wallise, a matka – Kateřina Kráfová byla z Kolína. Narodil se týden po velkém požáru v Kolíně, v objektu bývalých kasáren, kde je dnes pravá budova Radnice. Dům jeho rodičů totiž vyhořel a matka se musela před porodem přestěhovat do kasáren, kde sloužil jeho otec.

  • Plaketa umístěna na zeď radničního dvora
  • Autor J. Hylas, r.1996
  • Busta odhalena 13.9.1969, autor ak. sochař Jan Pich.
  • Přítomni byli francouzský mim Marcel Marceau a Ladislav Fialka.


       "Já podepsaný dosvědčují, že roku 1796, dne 31.července, byl pokřtěn ve farním chrámu Nového Kolína, královského města v Čechách, Jan Kašpar, syn Filipa Debro vojáka, a Kateřiny, rozené Kráfofé. Kmotr a kmotra byli Steiner, pekař , a Barbora, jeho manželka. Na důkaz toho jsem podepsal tento certifikát a opatřil jej obyčejnou pečeti posádky Nového Kolína dne 13.října 1802." podepsán P. František Przanowski, polní kurát. ( Pierot a Kolombína, Zbyněk Kožnar )
       Byl ženatý, měl dva syny – Philippe a Charles, a dceru Rosinu. Je pohřben na pařížském hřbitově Père Lachaise. Pařížské listy tehdy psaly: „Paříž šla za truhlou, Paříž pohřbívala svou veselost"
       Na svém náhrobku si přál mít nápis:
ZDE LEŽÍ TEN, KTERÝ VŠECHNO ŘEKL, AČ NIKDY NEPROMLUVIL.
Mě ten uvedený nápis tak fascinoval, že jsem si nevšiml, že to bylo jen přání našeho rodáka. Na to, že na pomníku je pouze jméno Deburau a datum úmrtí, mě upozornil pan Pavel Kárník, ředitel městské knihovny v Kolíně a doplnil, že letos ( 2016 ) má Jane-Baptiste Deburau výročí narození a úmrtí. Děkují mu za fotky pomníku. Na jeho blogu http://pavelkarnik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=496273 najdete velmi zajímavé, ale smutné čtení o výše zmíněném hřbitovem: „Tyhle hroby jsem fakt vidět nechtěl!“
       Na www.muzeumkolin.cz jsem našel velmi zajímavý článek, bohužel nebyl uvedený autor. Přesto mu děkují.
"Představujeme muzejní sbírky:
Jules Janin: Deburau. Historie divadla za čtyři sous jako pokračování historie Thèâtre Francąis. Paříž, Charles Gosselin 1833        Sbírka starých tisků Regionálního muzea v Kolíně byla v roce 1993 obohacena koupí o nesmírně cenný přírůstek – nejstarší životopis Jeana Gaspara Deburau (1796–1846) nazvaný „Deburau. Histoire du thèatre à quatre sous: pour faire suite a l'histoire du Théâtre-Français“ od francouzského spisovatele, žurnalisty a divadelního kritika Julese Janina (1804–1874). Tento životopis a historie jeho tvorby vznikla podle interview s Deburauem a z vyprávění blízkých spolupracovníků Jeana Gasparda. Původně byl uveřejněn v pondělním sloupku Journal des Débats (dne 9. 11. 1831) a vzbudil takový zájem, že se autor rozhodl vydat ho knižně. Tato kniha byla vydána celkem třikrát – prvně jen ve 25 výtiscích, každý jako luxusní kus. Druhé vydání vzniklo již dne 15. 12. 1531 u vydavatele Charlese Goselina v ulici Saint Germain des Près v tiskárně pana Evrata. V roce 1832 vytiskl toto dílko potřetí ještě nakladatel L. Haumann v Bruselu. Jeden exemplář třetího vydání vlastnil také český básník, prozaik a novinář Jan Neruda (1834–1891), který v časopise Rodinná kronika v roce 1863 otiskl článek „Jean Gaspard Deburau, český šašek v Paříži“, kde Janina častokrát citoval. Kniha je doprovázena ilustracemi. Frontispisy vytvořil August Bouquet, dále jsou zde rytiny lyonského rodáka Clauda Aimé Chenavarda (1798–1838) a malíře, rytce a ilustrátora Tonyho Johannota (1803–1852). Jean Gaspard Deburau se narodil v kolínských kasárnách dne 31. 7. 1796 jako syn vojáka rakouského pěšího pluku maršála Michaela Wallise Philippa Germaina Deburau a jeho manželky Kateřiny Kráfové z Kolína. Některé etapy jeho života se nepodařilo ani po létech úsilí mnoha badatelů spolehlivě doplnit. V Kolíně žil asi do svých šesti let. Rodina se pak po údajné delší cestě přes Cařihrad a Německo vrátila zpět do Francie. Nejprve do otcova rodného Amiensu, posléze do Paříže, kde Philippe Deburau získal v květnu roku 1816 angažmá pro sebe a členy své rodiny v Thèâtre des Funambules(Divadlo provazolezců) na bulváru Du Temple.
Cesty jednotlivých členů rodiny Deburau se postupně rozdělují. Divadlo nejprve opouštějí František Němeček (narozený v Kolíně nevlastní syn Philippa D.)‚ Štěpán Deburau a Dorotka Deburau (vdává se za hraběte Dąbrowského). Ve Funambules po léta docházelo k rivalitě mezi artistickými rodinami Deburau a Chiarini, která skončila, po jejich rvačce, propuštěním. Zůstat směl pouze Jean Gaspard, který začal hrát Pierota pod divadelním jménem Baptiste. Jako první na výjimečnost Deburauova umění upozornil prozaik, dramatik a kritik Charles Nodier (1780–1844). Deburauův život a tvorbu poznamenala tragická událost – vražda Nicolase Florenta Viélina (†18.4.1836), který Deburaua a jeho rodinu několikrát slovně urážel při nedělní procházce Paříží. Rozzlobený umělec jej praštil holí do hlavy, což způsobilo mladíkovu smrt. Deburau však byl omilostněn, protože se jednalo o shodu nešťastných okolností s následky smrti. Jean Gaspard zemřel o deset let později na záduchu a celkové tělesné vyčerpání dne 17. června 1846 a je pohřben v Paříži na hřbitově Père Lachaise. Exemplář dochovaný ve sbírce kolínského muzea odpovídá třetímu vydání. Kniha byla zakoupena od významné česko-francouzské historičky umění PhDr. Anny Fárové (1928–2010) v roce 1993, pochází však z pozůstalosti jejího otce Miloše Šafaříka. Doktor Šafařík působil v letech 1927–1938 jako č eskoslovenský diplomat v Paříži a jeho celoživotní láskou byla hudba, především tvorba Bohuslava Martinů (1890–1959) a prvky commedie de’ll arte v ní. Za svého pobytu v Paříži se seznámil s paní Valerií Rose Cuif (1852–1936), která byla dcerou truhláře Charlese Cuifa a vdovy po Deburaovi. Tato žena, jež mu poskytla řadu zajímavých dokumentů k umělcově osobě, je pohřbena spolu s Deburauem v jedné hrobce. Exemplář v kolínské sbírce pochází tedy přímo z Deburauovi rodiny. Na straně čtrnáct je opatřen podpisem „Deburau“. Můžeme se tedy právem domnívat, že se jedná o skutečný podpis samotného Jeana Gasparda Deburau. "
"Pierot" - tak se jmenuje nový bytový dům o osmi podlažích na Jiráskově náměstí, na Zálabí.