Jména města ( *i ):

1261 Colonia, Colonia et Churim (=Kouřim)
1278 civitas nostra Colonie
1295 Nova Colonia
1310 Colonia supra Albea
1312 Colne in Boheim
1337 Colin
1373 der stat czu Colne uff der Elben gelegen
1402 Colonia
1419 všecka obec města Kolína nad Labem
1654 Nowy Kolyn
1720 Kolín
Administrativně:

panství
Politický okres Kolín, s.o. Kolínsku
1961 Okres
2003 Pověřený městský úřad (*s)
Počet obyvatel:

1702: 1577
1713: 1602
1811: 4387
1830: 5753
1843: 6131
1869: 9199
1880: 11332
1900: 15025
1921: 16204
1930: 18488
1950: 20507
1991: 29554
1.1.2005: 29489
1.1.2015: 30946 ( *n )
Katastrofy ( *i ):

Požáry:
1349 (část města); 1413/16 (celé město)
1421 (husité); 1498 (předměstí)
1631 (Sasové); 1639 a 1642 (Švédové)
1734 (část města); 1796 (střed města)
1945 (letecké bombardování)
Zemětřesení: 1590
Mor:
1598 – 1599; 1633; 1680 (826 obětí); 1713
Cholera: 1831; 1866

STRUČNÁ HISTORIE MĚSTA KOLÍNA ( *i ):

    Strategický význam Kolína byl objektivně podmíněn neobyčejně výhodnými podmínkami pro přechod labské nivy i samotné řeky. V širokém okolí existovaly podobné podmínky jen v Týnci nad Labem. O raně středověké situaci v prostoru Kolína není zatím mnoho známo, o tom, že toto území mělo již tehdy nesporný význam, však není pochyb. Dosud jen hypoteticky se předpokládá existence hradiště v prostoru nynějšího města (především kolem chrámu sv. Bartoloměje). Byla potvrzena existence hradiště zvaného Hanín, střežícího říční přechod na pravé straně Labe (dnes Na starých zámcích). Součástí raně středověké sídelní soustavy bylo i blatné Hradišťko u Veltrub a koncentrace slovanských sídlišť kolem hradiště Malína.
    K novému zhodnocení strategické polohy Kolína došlo až kolem poloviny 13. století v souvislosti s budováním základní městské sítě českého státu za Václava I. a Přemysla Otakara II. Dodnes však není uspokojivě vysvětleno, proč se prvním pokusem o městskou lokaci v okolí kolínského ohybu Labe stal vznik nynějšího Starého Kolína uprostřed bažin Labe a Klejnárky, 7km V od Kolína (pravděpodobně tam existovala osada již dříve). Město nový Kolín bylo založeno zřejmě až v 50. letech 13. století a roku 1261 již existovalo a jeho opevnění sloužilo jako vzor jiným městům. Roku 1295 je doložen farní chrám sv. Bartoloměje, jehož výstavba začala současně s lokací. Podobně tomu bylo i s klášterem dominikánů. Kolín byl asi původně zamýšlen jako město hornické, předpoklady těžby se však nenaplnily a po objevu nových bohatých ložisek v Kutné Hoře ztratila okolní těžba praktický význam. Město pak těžilo především z průvozu zboží a ze skladu a prodeje dříví plaveného po Labi. Město zůstalo až do konce 14. století převážně německé, teprve ovládnutí města husity v roce 1421 znamenalo rozhodující a trvalý obrat.
    Půdorys Kolína lze řadit mezi nejstarší důsledně šachovnicové městské lokace. Je v tomto ohledu formálně mnohem vytříbenější než o něco starší královská lokace nedaleké Kouřimi. Město zaujalo z obranného hlediska výhodnou polohu při samém okraji skalnatého srázu nad řekou. Jižní okraj města určil nevýrazný výškový předěl v prostoru snad staršího předchůdce kostela sv. Bartoloměje, jeho zahrnutí do ohrazeného prostoru města mělo kvůli obraně jižní strany města klíčový význam. Město svým konstituováním podmínilo existenci pravoúhlého křížení dvou hlavních komunikačních směrů. Rozhodující význam měla cesta do Prahy přes Český Brod na Čáslav – ta vytvořila střední podélnou osu celého města, po jejíž severní straně bylo vytyčeno obdélné náměstí. Cesta od jihu ústila na náměstí v pravém úhlu a vytvořila příčnou osu symetrie. Kromě této ulice se na kompozici uliční sítě podílejí i ortogonální koutové ulice v rozích náměstí. Jihozápadní část města byla snad již od 14. století vyčleněna jako židovské ghetto, po pozdějším obnovení jedno největší v Čechách. Ještě ve 13. století se ve městě začala prosazovat kamenná měšťanská výstava, po požáru v roce 1349 bylo město obnovováno již zcela běžně z kamene. Tehdy vyrostly nákladné zděné domy stojící z velké části dodnes. V další fázi bylo náměstí lemováno podloubím.
    Kolínská předměstí se zmiňují roku 1331, kdy jejich obyvatelé dosáhli stejného postavení jako měšťané, jejich původ byl však jistě starší,l neboť vnitřní město již svou poměrně malou plochu vylučovalo umístění zemědělských usedlostí, a také řemesla byla záměrně dislokována mimo městské hradby. Na protějším břehu Labe se majetkově prosadili sedlečtí cisterciáci, od nichž město roku 1410 vykoupilo všechna práva. Ovládnutí předmostí bylo pro Kolínské neobyčejně důležité, neboť zde teoreticky hrozil vznik konkurenční klášterní městské obce.
    Středověkou topografii města a jeho okolí dotvářely četné labské ostrovy – proti Hrobům, pod Hroby, Oběšenec, Přední Nepokojný, Zadní Nepokojný. Sídelní síť Kolínska prodělala výrazné změny, jejichž výsledkem byl zánik mnoha středověkých vsí. Teprve za raabizace v poslední čtvrtině 18. století, kdy byla založena řada nových vsí, se síť vesnic v širokém okolí stabilizovala. Od husitského období se urbanistický vývoj města omezoval spíše na proměny zástavby po válečných událostech či požárech.
    Důležitou událostí bylo zničení dominikánského kláštera husity r. 1421. Na jeho místě pak ještě před skončením válek vyrostl hrad hejtmana Bedřicha ze Strážnice (Lapis refugii=Kámen útočiště), který zaplnil příslušnou část městského parkánu a od počátku byl budován jako jednotka se samostatným vstupem, nezávislým na městě. Za třicetileté války byl Kolín citelně postižen. Důsledkem rekatolizačních snah se stalo založení kláštera kapucínů, který byl JV před Kutnohorskou branou vybudován v letech 1666-71. Jeho pozdější zahrada zabrala téměř celou J stranu někdejšího návesního útvaru jádra Kutnohorského předměstí. K opačnému procesu došlo v rámci raabizace r. 1778, kdy po zrušení kolínského dvora vznikla na jeho pozemcích předměstská ves Císařeves (Kaiserdorf), tvořící organickou součást předměstského prstence Pražského, Kouřimského a Kutnohorského předměstí. Její součástí se stal i kolínský zámek (jako č.p.1).
    Kolín měl od svého založení všechny předpoklady stát se nejdůležitějším centrem středního Polabí, jeho význam však hned zpočátku zatlačovala do pozadí "neplánovitě" se rozvinuvší Kutná Hora. K rozvinutí města nepřispívalo ani jeho časté zastavování, ani jeho částečná degradace po třicetileté válce. Předpoklady výrazného rozvoje se proto naplnily až s nástupem průmyslové revoluce. Komunikační prioritu města stvrdila již stavba nejstarší české císařské silnice ze Saska do Prahy v letech 1752-65. Ještě větší význam však sehrála nejstarší česká železnice z Vídně přes Olomouc do Prahy otevřená r. 1845. V letech 1869/70 pak význam města jako klíčové dopravní křižovatky završila stavba další trati z Vídně přes Znojmo a Jihlavu do Saska. Kolínský železniční uzel se zařadil mezi nejdůležitější v Čechách. Největším problémem stavby první železnice bylo překonání obtížného úseku mezi městem a řekou, který musel být řešen odlámáním skály pod městem. Toto řešení mělo za následek úplnou likvidaci starší zástavby podél jižního břehu Labe, byla to však jediná možnost pokud trať neměla vést obchvatem kolem města. Nádraží bylo situováno poměrně daleko na východ od města, což bylo výhodné pro vedení nymburské trati kolem V okraje Zálabí. Vedení trati se tak nestalo bariérou pro rozšiřování města, pražská trať ovšem znemožnila případnou realizaci levobřežního nábřeží (nevzniklo však ani na protějším břehu).
    Od poloviny 19. století město rychle rostlo a to po obou stranách řeky. Stávající předměstská komunikační osnova byla téměř beze změn převzata a částečně regulována nově vznikající historizující blokovou výstavbou. Roli nádražní ulice přebrala Kutnohorská ulice, nejreprezentativnější třída nového Kolína. Reprezentativní výstavba se soustředila i na J část předměstské okružní ulice před bývalou Kouřimskou branou. Důležitou změnou se stalo prodloužení východní části předměstského okruhu od kapucínského kláštera až na labský most, r. 1879 nově postavený jako železný. Rozsáhlou přestavbu prodělalo i Pražské předměstí s Císařevsí a celé Zálabí.
Jako celek se Kolín již od 2. poloviny 19. století rozvíjel v kombinaci radiální a okružní uliční sítě s tím, že celou tuto strukturu rozděloval tok Labe a spojení obou břehů zůstalo omezeno na jediný most. Většina závodů byla nyní i později soustředěna jednak do průmyslové zóny mezi nákladním nádržím a Kutnohorskou ulicí, jednak do klínu území mezi nymburskou tratí, silnicí do Městce Králové a Sendražicemi, důsledně ve vazbě na železnici, stejně jako jediný větší (chemický) podnik severozápadně od města, který se na rozdíl od předchozích již dále nerozvíjel (v současnosti mezi ním a městem vzniká nová zástavba bytových domů a nákupních gigantů).
Již do roku 1900 se počet domů oproti stavu v pol. 19. století zdvojnásobil.
    V prvních desetiletích 20. století se Kolín stal také významným architektonickým centrem české moderny a jeho růst se od té doby ještě zrychlil. Dalšího zdvojnásobení počtu domů dosáhl již do r. 1930 a růst pak obdobným tempem pokračoval i ve 30. letech. Také v tomto období byl rozvoj půdorysu koncepční, zčásti ovlivněný parciálním projektem regulace města od V. Wallenfense, a zachovával si značnou architektonickou kvalitu, a to jak u běžných realizací rodinných domů, tak u novodobých městských dominant typu škol apod. Důležitým počinem této doby byla stavba železobetonového mostu přes Labe a železniční trať v letech 1925-27, která byla spojena s výraznou regulací předmostí. Do konce 30. let se intravilán města výrazně rozrostl, hlavně Zálabí a Pražské předměstí. Naproti tomu Kouřimské předměstí, sice naplánované, se rozvíjelo pomaleji a jen z části. Jako izolovaná enkláva se JZ od města rozvinulo Štítarské předměstí, situované nedaleko od vsi Štítary, obnovené za raabizace. Ve 2. pol. 20. století se vývoj města odehrával ve znamení dalšího posilování průmyslové základny a s tím související hromadné bytové výstavby a dalších objektů občanské vybavenosti. Největší panelové sídliště vzniklo na dosud volné ploše mezi vilovou částí Pražského předměstí, Štítarským předměstím a nemocnicí. Další sídliště vyrostlo v jiho-jihovýchodní části města směrem na Polepy, několik menších pak ještě v dalších předměstských částech.
    Nejzávažnějším zásahem byla v 80. letech přestavba komunikačního systému, která musela zbavit labský most i vnitřní město a okruh kolem bývalých hradeb zátěže tranzitní dopravy, neboť tyto problémy předchozí etapy vývoje neřešily. Namísto velkého J obchvatu kolem celého města byla zvolena stavba vnitroměstského průtahu s využitím existujících úseků ulic mezi vnitřními a vnějšími předměstími, čímž vnikla nynější Jaselská ulice. Toto řešení bylo neobyčejně nešťastné, neboť vyvolalo značné demolice a zatížilo tranzitní dopravou jiné obytné části města. Kolín se tak zařadil mezi města nejvíce postižená nevhodným vedením nových komunikací, aniž by byl problém zátěže životního prostředí silniční dopravou vyřešen. Tento problém trvá do současnosti a stále nebyl adekvátně vyřešen.
    Přes popsané rozsáhlé zásahy se Kolín zachoval jako urbanisticky i architektonicky velmi významné město. Značné hodnoty vykazují i novodobé městské čtvrti, největší význam má však neobyčejně dobře dochované historické jádro města s dominantou gotického chrámu sv. Bartoloměje. Třebaže kolínský zámek z větší části pohltil pivovar, patří jádro Kolína mezi nejlépe dochované městské celky v Čechách. Od r. 1982 bylo chráněno formou památkového ochranného pásma a v r. 1989 se plným právem stalo městskou památkovou rezervací.