KARLOVO náměstí
PRAVÁ ČÁST JÍŽNÍ ( POLEDNÍ ) STRANY
čp.8 VEIGERTOVSKÝ dům

( 50.0278972N, 15.2007806E )
    Podle jména majitelů od poloviny 18.stol. do poloviny 19.stol.
    Gotický dům byl přestavěn renesančně v 16. století. Má raně barokní fasádu.  Od roku 1983 do roku 2014 dům chátral. Teprve od konce r.2014 začala rekonstrukce domu. Budova je teď majetkem Středočeského kráje.
  • 1
  • 1
  • 1
  • 1
  • 1
  • 1
  • 1
  • 1
  • 1
    Konečně dne 8.3.2017 byl dům slavnostně otevřen. Stal se hlavní sídlo Regionálního muzea v Kolíně. Jsou tady nejen výstavní prostory ale i kanceláře, přednáškový sál, kavárna ( jen pro slavnostní příležitosti). Největší zásluhu za to má ředitel muzea Mgr. Vladimír Rišlink – mezi jiným musel jednat postupně se 4 středočeskými hejtmany, než se dílo podařilo. Pro členy klubu přátel muzea byla uspořádaná komentovaná prohlídka celého areálu dne 17.3.2017. Provázel nám sám ředitel muzea Mgr. Vladimír Rišlink. Od 27.9.2017 zde má pobočku i informační středisko města Kolína.
    Jeden z majitelů byl Jakub Krčín – léta 1494-1499, dědeček Jakuba Krčína z Jelčan – známý rybníkář. My, Kolíňáci, tvrdíme, že Jakub Krčín z Jelčán se narodil v Kolíně:) Pravdebodobně se narodil v r.1535 v sousední obci Polepy. „Málokdo ví, že jihočeské rybníkářství má kolébku na Kolínsku a Poděbradsku" - Mgr. Vladimír Rišlink.
HISTORIE DOMU - leták regionálního muzea, 2015
     V roce 1623 dům zdědila Kateřina, dcera Cypriana Volyňského, která měla tři muže. První byl Jan Šilhánek (+ 1627), druhý císařský rychtář Jan Skopec (+1632) a třetí Martin Kincl z moravských Ivančic. Kincl přežil svou ženu, vyplatil potomky předešlých manželů a předal majetek svému synovi Tobiáši Kinclovi (+ 1680). V letech 1707-1735 dům vlastnil městský úředník a pozdější správce radovesnického panství Pavel Samuelis (+ 1735). V této době byla nejspíše uskutečněna významná barokní přestavba, kterou připomíná štuková výzdoba na klenbách průjezdu a dvou místností v přízemí. Samuelisovu vdovu pojal za manželku radovesnický purkrabí Jan Josef Kratochvíle. Od roku 1757 dům patřil Václavu Veigertovi, podzámeckému mlynáři (+ 1761) a pak kupci Václavu Veigertovi (+ 1812). V roce 1858 dům koupil obchodník Josef Turnau, který ho nechal přestavět roku 1863 do dnešní pozdně klasicistní podoby.
V roce 1896 zde vznikla gremiální dvoutřídka, předchůdkyni současné Obchodní akademie a byla zde do roku 1904. Jako první v českých zemích zde byla zavedena výuka psaní na stroji(*15).
    V letech 1897-1904 byla v pronajatých prostorách domu umístěna také Obchodní škola grémia v Kolíně. Na počátku 20. století dům vlastnili Arnold a Jiří Turnaovi. Za první republiky se v přízemí nacházel obchod s obuví kolínské firmy Josef Feldmann a spol. a po jejím krachu obchod chrudimské obuvnické firmy F. L. Popper. Ve vedlejších částech byl např. obchod Jaroslava Makala, jehož bratr Antonín byl majitelem firmy „Bonbonia, továrna na čokoládu a cukrovinky", nebo obchod Marie Králové s dámskou konfekcí. Majitelem budovy byl v této době Ludvík Pollak.
    Poschodí a fasáda jsou z druhé poloviny 19. století.
    Od roku 1935 byla část domu využívaná městským muzeum.

MUZEUM BASNIKU LEGERA A MACHARA (LUSK)
    Za první republiky obohatil kulturní život města vznik druhého místního muzea (Městské muzeum vzniklo již roku 1895), Muzea básníků Legera a Machara. 25. září 1932 uveřejnil Robert Marek článek „Pomník doby", ve kterém vyzval k založení společnosti. a muzea básníků - rodáků města. Tuto iniciativu podpořil odbor Klubu československých turistů v Kolíně a v roce 1932 bylo muzeum založeno. K jeho slavnostnímu otevření však došlo až 28. září 1935 v druhém poschodí domu čp. 8. Muzeum básníků se záhy proměnilo ve významné umělecké a intelektuální centrum města. Jeho sbírky se rychle rozrůstaly a bylo zřejmé, že muzeum tohoto zaměření v Kolíně chybělo. Změněné podmínky protektorátu a zároveň četnost sbírek, a s tím spojené finanční problémy si vyžádaly v roce 1941 jeho převzetí pod správu města. V témže roce se také ustálilo pojmenování muzea na Literární a umělecké sbírky města Kolína (LUSK). Činnost LUSKU představovaly umělecky zaměřené výstavy, a také dodnes cenná ediční řada, ve které byly např. vydány publikace „Bývalý a nynější Kolín" (1943), „Mikoláš Aleš a Kolín" (1946)„Židovská tragédie" (1947) a další.
HLAVNI MUZEJNÍ BUDOVA RMK
    Po sloučení s Regionálním (původně městským) muzeem na počátku 50. let 20. století bylo muzeum postupné rozšířeno do celého objektu, který se stal hlavní muzejní budovou. Konaly se zde pravidelné výstavy, z nichž některé navazovaly na tradici LUSKu. Především v 60. letech se ve výstavních. sálech prezentovala řada zajímavých autorů, zmínit můžeme např. výstavy Jiřího Balcara, Františka K. Foltýna, Jana Havránka, Jana Kubíčka a Josefa Sudka. V tomto kultuře příznivějším desetiletí byly také postupné otevírány nové stálé expozice: Výtvarné umění Kolínska (1963), expozice Františka Kmocha (1965), Bitva u Kolína (1966) a J. G. Debureau (1968). V letech 1979-1981 byla tzv. kolínská galerie, tj. Výtvarné umění Kolínska vystřídána expozicí Kolínsko 1820-1945. Pak však, z příčiny porušení statiky budovy čp. 8, bylo nutné expozice uzavřít a budovu vystěhovat. V letech 1983-1989 byla prováděna rekonstrukce, kterou dlouhodobě pozastavila částečná restituce objektu.
    Už byl návrh jednoho pana z ČSSD, aby zde vznikla expozice věnovaná prezidenta republiky - pana Miloše Zemana, zdejšího rodáka. Škoda, že pan prezident ještě Kolín nenavštívil (r.2017 ).