KONEC 1. SVĚTOVÉ VÁLKY

Kolín n.l. Dějiny, průvodce, výletní radce, adresář - L.Kebrdle, rok 1922:
    S probouzejícím se národním vědomím pokračoval i Kolín a záhy setřel umělý německý nátěr a ochotně připojoval se ku všem celonárodním projevům. Mnohdy kráčel v čele národního hnutí i pokrokových snah. Odtud slovo „Radikální Kolín". Kolín stal se v nové době známým v celé naší vlasti i za jejími hranicemi svým průmyslem, ,pro nějž jsou dány ty nejlepší podmínky splavněním Labe a uzlem tří drah. Obchod jest tu značně rozšířen. Do tohoto vývoje města zasáhla rušivě světová válka 1914. Ač město zůstalo ušetřeno přímých hrůz válečných, trpělo velmi nepřímo. Rakousko nezapomnělo, že Kolín byl vždy radikální a sevřelo jej dokonale. Rada předních jeho občanů, kteří ve snahách národních se exponovali, byla zatčena, uvězněna neb jinak persekvována. Noviny v Kolíně vycházející zastaveny, činnost spolková udušena, školství znemožněno zabráním všech škol pro vojenskou nemocnici. Do Kolína dána posádka, a řízný velitel (plukovník Fiala) a střeženo bylo každé hnutí obyvatelstva. Mrtvo a pusto bylo v Kolíně, neboť téměř všechno mužské obyvatelstvo bylo na vojně. Odvodní komise zvláště v Kolíně počínaly si jakoby exemplárně. Z počátku války byla tu umístěna i vojenská pozorovací stanice ač nevhodnost tohoto umístění bila přímo do očí. Snad měl býti Kolín potrestán také nemocemi, jichž rozšíření touto stanicí hrozilo. Nejdříve byla ovšem zabrána jako i jinde, Sokolovna .... to bylo trestem pro Sokoly jako přední stráž národní. — Uvěznili starostu Sokola A. V. Prágra, náčelníka J. V. Jelínka a osud ten hrozil i jednateli J. V. Práškovi i pisateli těchto řádků a jiným členům, u nichž provedeny přísné domovní prohlídky.
    Tak konečně přiblížil se v dějinách nejen města, ale celého národa velepamátný den 28. října 1918. Byl to velmi pohnutý a živý den. Po trýznivých dojmech válečných, vytryskla tu rázem duše národa celého. Konečně, po čem prahli jsme a v co pravověrní státoprávníci nikdy nepřestali věřiti, sen samostatnosti národa a jeho vlasti uskutečněn. První telegrafická zpráva o ztroskotání Rakouska a o uznání veškerých práv národních došla po 10. hod. dopoledne. Přijal ji staniční důstojník, který radostí rozechvěn vyřítil se z kanceláře, aby ji cestujícímu publiku oznámil. Skupina místních kolínských občanů, která chystala se jeti do Hory Kutné, ihned odjezd svůj přerušila, aby v městě zprávu tak neobyčejnou a šťastnou zvěstovala všemu občanstvu. Zpráva překvapovala, ale byla přijata s nadšením. Ihned svolán byl na radnici Národní výbor, který již dříve složen byl ze zástupců pokrokových stran politických. Národní výbor určen byl, aby převzal vedení veřejné správy za všech okolností nastalých. Národní výbor pracoval horečně a přec vážně a důstojně. Vždyť jednalo se o významné dalekosáhlé události, jež výbor očekávaly a měly býti jím prospěšně řešeny. Duší národního výboru byl prof. Fr. Vodseďálek, nyní tajemník ministerstva zahraničního. Prvním jeho činem bylo, že rozdělil úkoly jednotlivcům s rozkazem, aby všechny úřady státní byly zabrány a prohlášeny republikánskými. Úkol ten vykonán záhy. Z rána druhého dne převzaty ve správu a dozor Národního výboru hejtmanství, pošta, dráhy, telegraf a telefon, četnictvo, soud atd. Rovněž prohlášen občanský místní velitel zbylé tu posádky, starosta Sokola A. V. Prágr, rakouský zbaven velitelství a přinucen zdržovati se doma (plukovník Rona). Na to již dopoledne přicházeli četní zástupci úřadů, aby Národnímu výboru jakožto představiteli nové prozatímní vlády složili slib a oddanost republice. —K těmto projevům připojovali se i zástupci všech škol. Vzrušená a povznášející nálada již odpůldne zachvátila všecko občanstvo. Výraz tornu dán byl strháním všech orlů, umístěných na různých úřadech, které ve velkých průvodech donášeny byly na most a s něho za vzrušujícího pokřiku vrhány do Labe. K ochraně veřejného pořádku zřízeny — zavedeny i hned — hlídky sokolské a občanské. — Důležitým jich úkolem byla služba na nádraží, kdež byla přímá kontrola projíždějících cizích vojsk, odebírána jim zbraň a uzmuté součástky oděvu i potraviny, zachycovány náklady různého zboží nepřátelského a zabavovány peníze poslané nepříteli, sledována činnost vojenských a dipl. kurýrů atd. Důležitá též byla služba strážní proti maďarské posádce kutnohorské, která dostala podle zachycených zpráv rozkaz obsaditi Kolín a znovu zavésti vojenský pořádek. K tomu nedošlo, protože posádce maďarské bylo dovoleno vrátiti se se do své vlasti. Večer v týž den uspořádán byl velkolepý průvod a s balkonu radničního proneseny oslavné řeči. Následující dny posádka přísahala republice na zdejším ostrově.
    Toto stručné vylíčení daleko nevystihuje ruch a náladu panující v ty dny. Co nejcennějšího bylo, že nejen zástupci všech politických stran svorně a jedním duchem ovládaní pracovali s největším napjetím sil tělesných i duševních, ale i občanstvo následovalo tohoto vzorného příkladu, zachovávajíc přesný pořádek, dbajíc všech pokynů a výzev Národního výboru. Pracovalo se mnoho, pilně organisovalo, povzbuzovalo, ale i mnoho nebezpečí skrývalo se ve vší té práci, neboť jednalo se také o život všech těch, kteří stáli v čele, kdyby se byly zdařily pokusy posádek měst německých, zmoci násilím tento náš památný převrat. Ten byl řízen hlavami a srdcí naplněných ušlechtilým duchem revolučním, proto převrat ten přinesl nám osvobození, zbaviv nás tlaku bývalé nepřátelské říše a celého aparátu vládního. Toto nadšení a opravdový duch republikánský způsobil, že převrat vykonán rychle, přesně a nenásilně, bez občanských bouří. Toť nejvzácnější plod jeho a nejcennější odměna těm, kteří pevně a nezdolně věřili a chovali pevnou naději na samostatnost národa našeho.